Dějiny Židů ve Světlé nad Sázavou.

Geschichte der Juden in Světlá a. d. S.

Zpracoval Antonín Kostelecký, ředitel mfiV   i

I. Vznik a vývoj židovské obce světelské.

Přesných záznamů není, kdy se Židé ve S. usadili. Dříve bydleli asi jen v okolních vesnicích. Židům povoleno bylo zprvu bydleti jen na Malé straně. Říkali jim familiant, chráněný Žid (Schutzjude), též Bestandmann.

Nejstarší rodiny žid. ve S. byly Seewaldova a Miillerova. O Seewaldovi činí se po prvé zmínka v zámeckém archivu r. 1746, kdy panská vinopalna byla mu pronajata za roční nájemné 200 zl. vid. měny. Bydlel v č. 2. Rodina Seewaldů byla z nejváženějších žid. rodin v městě. Kromě lihovarnictví věnovali se Seewaldové obchodu a koželužství. První koncesi ke zřízení úplného obchodu smíšeným zbožím obdržel r. 1800 Markus S e e w a 1 d. Mužští potomci Seewaldů se ze S. po r. 1850 odstěhovali, Ro-salia Seewaldova se provdala za Josefa Herrmanna č. 114 a její nepřímí potomci žijí dosud ve S.

Druhá nejstarší žid. rod. byla Müllerova, bydlící nejdříve v č. 3. Miillerové byli obchodníky, kteří provozovali obchod s plodinami a hlavně výrobky nově zřízených závodů na velkostatku světelském. Majiteli panství byli tehdy Filip hrabě Kolovrat-Kra-kovský a jeho syn Leopold. Tito hluboce vzdělaní, osvícení šlechtici snažili se pomoci chiulému kraji světelskému na pahorkatině českomoravské, zaváděli nová odvětví průmyslová (broušení granátů, výrobu a broušení skla, dolování na stříbro, výrobu mosazných předmětů, papíru, knoflíků, klobouků, tužek, drasla). Těmto výrobkům snažili se Mullerové najíti odbyt.

Důkazem, že Židé bydleli ve S. a v okolí již dříve, je, že hrabě Filip Krakovský daroval r. 1742 úbočí kopce s polem na Malé straně žid. rodinám jako po-> hřebiště a dal jim povolení stavěti svá obydlí při zámeckém parku.

Jak  stoupal  počet  obyvatelstva  náb.  žid.,  jest  pozorovati ze statistiky (viz Seidler, Kronika města S.): R.  1787 čítala S. 4 žid. rod., r. 1802  10 žid. rodin. Při pozdějších sčítáních nebyl počet žid. obyvatelstva zvlášť uváděn. R.  1921  měla  S. mezi  2261   obyvateli 107   Židů.   Nyní (r. 1933)   čítá   žid',   obec   78   členů, z   nichž    21    poplatníků.    V   okolí   bydlí   Židé    jen v Meziklasích,  Dolním  Městě,   Velkých Křepinách    a    v    Dobré    Vodě   Rejčkovské. Příjmy obce  i  vydání činí  12.000 Kč.   Starostou  od r.  1927 je Rudolf Piek,  obchodník. Dřívější starostové   byli:   Matěj   Beran,   Isáfc   Müller,   Ludvík Müller, Adolf M a h 1 e r, Mořic S k a 11 a a Rudolf Müller.

Rabína toho času obec nemá, posledním byl Josef B 1 o c h, působil od r. 1914 a zemř. 14. března 1930. Předchůdci jeho (učitelé náboženství) byli asi od r.   1848:   David   Kraus,   Albert   Ullmann,   Fi-

 Bearbeitet von

scher, Adolf Kornfeld (1879), Leopold R e i s s (1887), Josef Singer, Ignát Tschassni (1892;, Reinhardt, Mořic Blan, Samuel Schiller (zemř. zde), Rudolf Blána Gustav Blan.

Dříve    bývala    modlitebna    na    Malé    straně (v domě u Herrmannů), od 4. března 1889 konají se

pobožnosti   ve   vlastní   synagoze   na   pravém   břehu

Sázavy.

Zápisy matriční konány byly v dobách nejstarších na zámeckém úřadě, od r. 1809 do r. 1850 na úřadě děkanském, od r. 1839 do r. 1895 u ž. o. v Ledči n. S. a od 1. ledna 1896 u zdejší n. o. Matrikářem je nyní Robert Mahlet.

Hřbitovy má ž. o. dva. Starý (od r. 1742) je na Malé straně, na něm se pohřbívalo až do r. 1886. Je chován v úctě, náhrobní kameny jsou dosud dobře čitelné, na nejstarších je písmo jen hebrejské, potom též německé, nejnovější české. R. 1886 byl otevřen nový rozsáhlý hřbitov vedle hřbitova katolického. ■— R. 1875 dne 14. listopadu bylo založeno pohřební bratrstvo Chevra-Kadischa a bylo potvrzeno výnosem místodržitelství v Praze 18. dubna 1876, č. 17.354. Předsedy byli: zakladatel Matěj Beran, po něm následovali Ludvík Müller, Robert Müller a Robert M a h 1 e r, jenž nyní bratrstvo  řídí.

II. Vynikající rodáci a osobnosti židovské ve Světlé nad Sázavou.

Leopold  K o h n, velkostatkář a básník.

Leopold Kohn (pseudonym S v ě t e 1 s k ý)  nar. se dne 8. dubna 1838 v S. v. č. 173 jako syn zemědělce a nájemce vinopalny Eliáše  Kolína.  Otec jeho  odstě-,-.  hoval se r. 1840 do Nové Vsi u S. Školu navštěvoval Leopold  v Heřmanově Městci,  a  to  školu žid.,  gymnasium   absolvoval   v  Něm.   Brodě   a   inskriboval   na pražské universitě, aby studoval filosofii. Pro hmotné nesnáze  musel  se   však  vzdáti   studií,  byl  po  nějaký čas   vychovatelem,   až  konečně  jeho  starý  sklon   zvítězil a  on se oddal zemědělství. R.  1869 se  oženil a usadil se jako nájemce velkostatku ve Vlkanči a později v Mimoni u České Lípy. Zde r. 1901 skončil svůj prací vyplněný život.

Jeho tak jednoduše líčený život byl, přihlédneme-li blíže, životem zcela neobyčejným. Leopold Kohn byl duchem nad míru čilým, jenž dovedl, ač osudem byl stále pronásledován, ač jeho povolání vyžadovalo. ce-'lau jeho bytost, povznésti se ke všemu, co hýbalo duší jeho doby. Jiný konflikt, z něhož vyšel jako vítěz, přineslo tomuto muži jeho židovství. Pevně zakořeněn v tradici a česky vychován, dovedl se zájmem, ba s nadšením sledovat obrozenecké hnutí české, aniž by jen jednou zapřel své příslušenství a svou lásku k svému židovskému národu.

!"V jeho literární pozůstalosti jsou nesčetné krásné básmě, ale zachovalo se i množství dopisů od vynikajících mužů českých, jež svědčí o jeho oduševnělosti. V poslední době snažily se některé kruhy o vydání jeho prací, z nichž uvádíme následující básně:

VY   A   MY.

Národ  český ještě  nezahynul! mocným zvolal hlasem  času duch, dlouho spal, než opět se vyšinul, dlouho trpěl, vyslyšel ho bůh. Slunce   vzchází   jemu,   slunce   jasné, světlo  vzkříšenému  národu, bůh-li  spravedlivý,  nevyhasne: zasloužilť  si Čech  svou svobodu.

Pro svobody světlo v temné době cedilť  on  již  šlechetnou  svou  krev, v boji proti duchamorné zlobě krvácel   dřív  jiných  český   lev.

Krvácel — a  dvě století rána smutná ho na lůžko poutala, až  ho  svobodných  národů  brána, prvorozence,  uvítala.  —  — —

Mezi Čechy žil již od pravěků ..'...      v míru 3 Cechy  toho lidu kmen, :«-.'■■     jenž   co  kořist   světoborných   vzteků

k žití na věky byl  odsouzen.

Pohostiný   Slovan  přijal   vlídně cizince od libanonských hor, drahné  doby žili oba klidně vedle  sebe,  jiné víře  vzdor.

Nový  vedral  živel  se   do   vlasti, kde brat v svatém míru s  bratrem žil. Chtěje sám ve krásnou zem se vkrásti, nesvornosti   semeno   rozsil:

Vypuď   Žida,   křesťane  a  Čechu, od  věků  byl  Žid   tvůj   nepřítel, on byl katem oněch muk  a  vzdechů, ž*0~~      ježto utrpěl tvůj Spasitel.

Čechům radil tak, než Židům pravil: Nemějte  již  spolku  s  Čechy  víc, s národem,  jenž  důvěry vás  zbavil, — my vám  podáváme  ruky vstříc.

Uposlechliť  hladkým  slovům  oba, " snášenlivý   druhdy   Čech   a   Žid, trest   jich  neminul,  nastala   doba záhuby  pro všechen  český  lid. — —

Lepší   Čechům  opět   doby  kynou, dnové   svobody   a   volnosti, také  Židům v  světě  minou dny  zasloužených žalostí.

K  nebesům volající bezpráví Čechům,  Židům  kryla  jedna   noc, obou   srdce   raněné   uzdraví tatáž  světem  hýbající  moc.

Páriové   trudné   minulosti, nevěřme  již  hadím  slovům  víc, spojme se a v blahé budoucnosti sláva, moc a mír nám kyne vstříc. — —

VLTAVA   A   JORDÁN.

Ze všech řek  na  kruhu  šírá  světa nejvíce  mou  mysl  jímá  dvé: jednu  praotcův  mých  duch  oblétá, druhá   poutá   zraky   —  city   mé.

I)  jedné kolébka mého kmene v úžasný se proměnila  hrob, druhá  vlastí bratří  mých  se  žene svrhujících pouta mrtkých mdlob.-------

Daleká  mezera   dělí  obě: K půlnoci ta spěje, ona v jih, ba i v  moři vodném obou hrobě nesejde se  ani krůpěj  z  nich.

Vltava  svou  vodu   stříbropěnnou

sílá u veliký oceán,

v moři Mrtvém věčně zasmušenou

= t„l„    „Irm    r.nsvňtiw    Tnrrlňn.

Přece stékají se obě řeky

v srdci mého  cítění:

zvlníce je  zoufalstvím na věky, —

nadějí v konečné spasení.

Upomínce  na  vlast,   kterou  mijí Jordán, slzu  zbožnou  v obět dám, bratřím  pak, již nad Vltavou  žijí, snahy,  činy,  ano  život  sám.

Adolf Mahl er.

Adoíf Mahler pocházel z Lipnice, kdež se nar. dne 20. prosince 1849. R. 1874 přistěhoval se do S., kdež měl v č. 17 obchod se smíšeným zbožím.

Dal se v učení ke Sterzingrovi ua JLipnici a obchod zatím vedla jeho manželka. Po vyučení nedostal hned koncesi a spojil se na 3 roky se Schlesingrem, odi něhož dostal potom průkaz o praxi a pak od úřadu koncesi kamenického mistra. Jsa podnikavý, využitkoval polohy S. na hlavní trati mezi Prahou a Vídní, dosáhl osobními styky dopravních výhod a mohl dobře soutěžiti. Zaměstnával až 300 lidí. Brzy po něm začal podobným způsobem obchodovati Jos. Podpěra a později i jeho mladší bratr Antonín. V čele rozmachu kamenického průmyslu na Světelsku a Lipnicku byli Mahler a Jos. Podpěra. Oba měli při tom i obchod s potravinami a vydělávali tak dvakrát, neboť jejich odběrateli byli jejich dělníci. Do r. 1905 působili skoro jen sami, později přibyly firmy nové. Z těch synové Adolfa Mahlera Robert a Gustav zdárně pokračují ve šlépějích svého podnikavého otce, jenž zemřel r. 1927. Manž. jeho Klára, dosud svěží stařenka drobné postavy (matka 13 dětí), vyznačuje se bystrou pamětí  a  ráda vzpomíná zašlých dob.

otcem v r. 1876 v Kunemili. V r. 1887 přesídlil do S., kde obchod rozšířil a r. 1890 najmul panskou pilu. Nájem trval až do r. 1907. R. 1908 postavil proti nádraží vlastní parní pilu, která jest vedena jeho rodi        d                ál    jh    jé

S., kde obchod rozšířil a r. 1890 najmu Nájem trval až do r. 1907. R. 1908 nádraží vlastní parní pilu, která jest v dinou podnes a nese stále jeho jméno.

■                       lil. Příjmení židovská.

Byla to velkou většinou jména německá, čemuž se nelze diviti, neboť dávána byla v době, kdy Habsburkové  chtěli celou svou říši poněmčiti.

Uvádíme doleji abecední seznam příjmení žid., vy- skytujících se od dávných dob do nynějška ve městě S. a v jeho okolí. Poznámka: Pravopis některých příjmení u různých rodin se od sebe liší podle tradice rodin.

Bachrach, Beck, Beran, Bezručka, Bloch, Bondy, Breth, Bretisch, Budlovský.

Eisner.

Feldmann,   Fischer,   Frankenbusch,  Fuchs.

Goldschmidt,  Goldstein, Grünhut,  Gutfreund.

Hauser, Heim, Herrmann, Holzer.

Kavka, Kaiich, Kohn, Kornfeld, Kraus.

Lange, Lederer.

Mahler, Margolius, Mautner, Meissl, Morawetz, Müller.

Neumann, Neustadtl.

Ohrenstein.

Pacovský, Pfeffer, Pick, Polák, Popper, Porges, Pražák.

Reiss, Rosenzweig, Roubíček.

Seewald, Seidler, Seiner, Schüller, Schwartz, Skalla, Šťastný, Straka, Schmolka.

Ulimann.