jl uiuiiiu zaejsicň Židů, nyní v Plzni usedlí, rozmohli se valně počtem i hospodářským významem a jsou důležitou složkou plzeňského židovstva.

Jsou to rodiny : Weissů, Tanzerů, Ecksteinů, Schantzrů, Becků, Schwarzu, Weilů, Ledererů, Bandlerů a j.

Žid. škola stávala zde již jistě v d,ruhé polovici 18. stol. Původně sloužila za byt rabínovi a žid. děti docházely do ní k učení hebrejské řeči, náboženství, němčině a počtům. Na ostatní vyučování docházely žid. děti do zdejší veřejné české školy obecné, ovšem jen po dva dny v týdnu.

Po vydání nových rakouských školských zákonů (r. 1869 a r. 1870) zřídila si zde n. o. ž. v dosavadní

místnosti soukromou školu obecnou s vyučovacím jazykem německým. Ubýváním žid. dítek a na protesty zdejšího českého obyvatelstva proti škole německé v obci škola tato zrušena v r. 1905, načež dítky žid.  navštěvovaly zdejší českou školu.

Matrika školní zaznamenává odděleně děti žid. od r. 1813. Žid. matrika narozených na katol. faře zdejší obsahuje záznamy od r. 1798.

Dle novinářských zpráv z té doby pocházel ze Ště-novic bývalý ministerský předseda italský Kar. Schant-zer, jenž vedl liberální vládu italskou krátce před válkou.

Ke zdejší náboženské obci příslušeli vždy Židé z Plzence, Chválenic, z Litic a čižic.

Stěnovice S

612

Geschichte der Juden in Strakonitz.

Bearbeitet  von

Josef Havrda, Strakonitz.

Jvdy se usadili židé v strakonickém okolí a v městě samém, nelze s určitostí udati. Zatím, co na příklad Vodňany a zejména Prachatice ještě ke konci minulého století nepřijaly židů do svých zdí, a i v pozdějších letech obchodníci židovští zde ztroskotávali, v bližším okolí strakonickém mnohem dříve měli své modlitebny a hřbitovy. Asi před 130 roky na př. byli ve značnějším počtu na Horažďovičku ve Slatině, kdež ještě dnes stojí stará synagoga, méně početně veVolenicích (3 rodiny), na Strakonicku v O s e k u měli hřbitov a modlitebnu, z níž dnes jest kolna; na Volyňsku v Hostících byla četná obec (20 rodin), jež měla uprostřed polí a lesů nad stanicí Češticemi svůj hřbitov, kterého používali souvěrci nejen z Hostie, ale i širokého okolí. Dnes jest hřbitov ten opuštěn, náhrobky i zdi hřbitovní většinou zbořeny a rozbity. V uvedených obcích jsou dosud židovské rodiny, ale v menším počtu. I v městečku Rábí byla četná obec, o čemž svědčí to, že části městečka říká se podnes Židovna, ačkoli zde židů již není.

Že i v St. již počátkem 16. stol. byli židé usazeni, o tom svědčí zápis v knihách rytířského řádu Maltéz-ského v St. (archiv ten dnes již jest velmi neúplný) asi takto:

V  r. 1509 (jiní tvrdí, že v r. 1511) byli v St. 2 židé chyceni   a   souzeni,   že   křesťanského   hocha   umučili, hlavou   dolů   jej   pověsivše   a   silně   pobodavše,   krev z něho čerpali. Při mučení prý se přiznali. Přes to, že královská    komora    za    odsouzence    se    přimlouvala, velkopřevor — byl to Jan ze Švamberka, muž jinak nábožensky    snášenlivý,    proto    i    od    papeže    daný v klatbu -— nepovolil a rozsudek byl vykonán, délin-kventi byli nad hřbitovem sv. Václava spáleni. Podle pověsti nad tímto místem popravy byla na  památku zasazena lípa. Je-li mohutná lípa vedle silnice k Pod-srpu táž, co sem tehdy na památku byla zasazena, byl by tento strom úctyhodný stařec, starý 414 let.

O staletém osídlení St. židy svědčí i živý svědek, 84 lety stařec Hynek Wottic, soukromník. Ten tvrdí, že jeho rod trvá v St. přes 400 let, a tvrzení své prokazuje částečně rodokmenem. Ve starých spisech jedná se o Lazaru Wotticovi, pak byl Skal Wottic, Michal Wottic a po něm následovala ještě 2 pokolení.

V  St. nedaleko hřbitova u volyňské silnice, domku, kde nyní bydlí lesník, říkalo se „Flusárna". Tam byly stáje  a   chlévy.  Na  vlhkých  od  močůvky  zdech „vy-kvétal" salnytr, to byla  před  140 lety důležitá  surovina   k výrobě   střelného   prachu  a  výbušných  látek. Látka   proto velmi vzácná. Chudí   občané   strakoničtí seškrabovali   ji   se   zdí, čistili, vyluhovali z hnojiště a země a vydělávali si tím slušné peníze. Jaké bylo jich uleknutí v r. 1807, když krajský úřad doručil jim patent císaře Františka I. s poukazem na tresty, neusta-nou-li v samovolné  výrobě   salnytru,  neboť  sbírání  a

Dějiny Židů v Strakonicích.

Zpracoval

Josef Havrda, Strakonice.

čištění salnytru prohlášeno za císařský regál. V § 4 patentu se praví: „Každý, kdo chce salnytr a prach dělati, musí se ohlásiti u úřadu (t. j. u generální artilerie), který každiému, jehož k tomu za schopna uznal, udělí povolující list-------s výhradou židů."

Jak známo, byla židům vykázána vždy jen jistá část města k obývání; v St. od počátku 16. štol. bydlili naproti hradu za řekou Volyňkou, místa podnes jest známo pod jménem „Židovna". Na počátku 18. stol. měli v Bezděkově (čili Nových Strakonicích) modii-tebnu, a jistě již tehdy, ne-li dříve, i hřbitov, jak o tom svědčí staré, do poloviny zapadlé, omšelé pomníky s nápisy většinou nečitelnými v přední části hřbitova. V druhé části honosí se hřbitov pomníky nádhernými, nákladnými.

Modlitebna nacházela se v domě, jehož pozdějším majitelem byl JUDr. Lerach, a v témž domě byla pro žid. ženy i rituelní koupelna. Předtím modlitebna několikrát se přestěhovala do jiných soukromých domů, též do nejbližšího sousedství nynější sokolovny, pak v r. 1741 vyhořela. Ihned po ohni vystavěli si novou, dřevěnou, jež však v r. 1858 se probořila pod snoubenci, a synagoga byla opět v nájmu. Za budovou hostince „U tří lip'' v uvedené již Židovně byly malé pozemky a nuzné domky souvěrců; když v r. 1860 získali židé úplné rovnoprávnosti občanské a mohli se libovolně stěhovati, prodali svůj majetek zde a postavena tam nynější, na tehdejší dobu jistě nádherná synagoga. Má dva vchody, hlavní do'přízemí pro muže, a druhý, postranní, pro ženy; ale tento vchod postranní otvírá se jen dvakrát v roce, totiž o Novém roce a Dni smíření. Pěkné stolice zhotovil vlastenec strakonický Jan Vlastimil Plánek. Synagoga stála 18 tisíc zlatých rakouskýcb- Vedle synagogy postavena jednopatrová budova, v níž nachází se zasedací síň obce a byt pro ^kostelníka. Zasedací síň slouží v době potřeby za výpomocnou modlitebnu. Synagoga tato byla tehdiáž první v jižních Čechách, — aspoň co se nádhery týkalo, — moderně zařízená, na ozdobných sloupech, hodně plastiky. V celém kraji se o ní mluvilo, hlavně o svěcení, a budova budila pozornost daleko široko. Tehdy byl starostou ž. o. tov. Fuchs. Synagoga byla dobře budována, dlouho nepotřebovala oprav, až v r. 1927, tedy po 67 letech, počaly se propadávati sloupy galerie a celý objekt nákladně opraven.

Ke konci 18. a na počátku 19. stol. velmi se rozšířila výroba tureckých fezů. Čepice pracovány ručně, mnozí občané mohli z výroby té státi se zámožnými, žel však vydělané peníze neuměli udržeti; a když rukodělná výroba fezů počala upadati, tím, že se zaváděly stroje, byli opatrnější židovští výrobci zde prvními a jedinými továrníky. Od let 1817 byli to továrníci: Bratří   Weilové,   Fiirtové,  Volf   Jakub,  Moric,   Josef.