Dějiny Židů v Roudnici nad Labem. Zpracoval E. F. Löwy, rabín, Roudnice n./L. V Roudnici riad Labem byli Židé usazeni od ne-pamětných dob. V listině z r. 1595, uschované v zámv kníž. archivu v R., čteme, že jim vrchnost udělila různé výsady. Přes to byli Žide po rozkazu kněžny Polyxeny Rožumberkové, roz.. z Pernštýna, vypovězeni, avšak po jejich prosbě opět při svých' živnostech ponecháni. Tehdy obývali Židé 16 domů na někdejším Koňském trhu, v bezprostřední blízkosti zámku; tam měli i školu, a hřbitov. R. 1613 založila kněžna Polyxena klášter kapucínů a vystavěla jej na místě žid. domů : a hřbitova. Židé museli tu krutou ránu nésti, přesídlili do míst dnešní Havlíčkovy ulice a založili si nový hřbitov. Za tím účelem koupili od Jiřího L v a zahradu za 40 kop míš., kam převáželi mrtvoly a kameny nejváženějších, svých souvěrců. rVejstarší zde známý Jtám.en je z r.- 161L Při opravě kláštera byíy nalezeny žid. náhrobky,'které jsou nyní v městském museu. Také v různých městských domech užito bylo do zdiva a schodů žid. náhrobních kamenů. Kosti, vykopané při stavbě v klášterní zahradě, byly zakopány na žid. hřbitově. R. 1615 byli v ž. o. již tři učitelé ž. náb. zaměstnáni.. Také špitál si postavila v té době ž. o. Ve vilce.třicetileté R. tuze trpěla; r. 1631 nastaly Židům-vpádein saského kurfirsta a jeho velitele Lö-sera;[tuze- těžké časy; všechny žid. budovy lehly popelem.. Židé se utekli zachrániti ponejvíce do Prahy. Židé roudničtí zachránili město před úplnou záhubou, že dali nepříteli veliké „výpalné", takže ten upustil od města a odtáhl. ■ • Po míru vestfálském mohlo si: město R. i zdejší í. o. Oddechnouti; mnoho Židů, přehnuvších do ciziny, opět se : navrátilo, zde však nalezli své domky v rumu a rozvalinách. R. 1650 požádali Židé v R. vrchnost o povolení, aby si zde směli držeti svého rabína, jímž si zvolili učeného a velmi uctívaného rb. Bernarda~\L e w i t a. Jeho volba nebyla provedena tak hladce, jak se zdálo, a musel se do věci vložit vrch. rb. pražský, který namítal, že uchazeč je pro svůj úřad tuze mladý. Lewit své místo přes to nastoupil, ne však nadlouho. Po dvou letech byl vystřídán rb. Šim. J e i t e 1 e sem, rb. Aron. N e u s t a d 1 e in a j. Posledně jmenovaný byl r. 1669 povolán do Prahy na místo vrchního predikanta (kazatelé). R. 1704 byl na rok potvrzen za rb. Jakub Wedele s, o jehož těžkých sporech s obcí pojednává pražský archivář prof. Tob. Jakobowits v obšírné práci. Není bez zájmu, že Židé v R. dopisovali si s šlech-lou v 30 lete válce jen českým jazykem. Teprve po r. 1670 je česká suplikace židovská již. jen výjimkou. Roudničtí Židé po třicetileté válce*). Čechy byly z veliké časti jevištěm hrozné války třicetileté; jejich blahobyt byl jí úplně zničen; přemnohá města byla vypálena a četné vesnice zmizely beze stopy, jako by je byla země pohltila. Kdo si dovede dnes představiti útrapy a svízele ubohých obyvatel této krásné země, kteří trpěli vojskem, jak cizím, tak i domácím, vlastní vládou, která uvalovala na ně příliš těžká břemena válečná, a konečně bídou, která se všude rozhostila! Veliká byla proto touha všech po míru a nevyliči-telná byla radost měšťanů i vesničanů, obchodníků i řemeslníků, když byl konečně mírem vestfálským zjednán klid a lidé mohli opět pomýšleti na lepší, šťastnější budoucnost. . - Následky třiceti válečných lét byly úžasné a jevily se všude; Židé byli však nejkrutěji postižení,; neboť obchod, „který byl jejich pluhem", vázl úplně za války pro nejistotu a po válce pro naprostou chudobu. Měšťané viděli v Židech, třebaže byli tito ještě chudší nežli oni, své konkurenty, kteří jim život ztěžují, a žalovali ustavičně na. ně. Píši zde jen o R., ale právě tak tomu bylo všude :.^ „V níže poznamenaných artikulích Židé v R. bydlící sousedům v živnostech na .překážku jsou: 1. V handli obilním,: který přední živnost rňěstská jest; v témž handli Židé prvotně .handloyati„žádné.moci sobě dány neměli; nyní pak svobodně obilí skupují, od lidi v dluzích berou a takové jak zde v městě tak i do jinších přespolních'měst a vesnic prodávají. 2. Vína skupují a od lidí v dluzích berou a takové v městě zase svobodně šenkují a prodávají. 3. V tunním zboží,'.v kterým prvotně obec- svůj handl měla, nyní též takové tuny zboží svobodně skupují a prodávají. ■; 4. V městě mimo čtvrteční trhové dni nemajíce než toliko' v sví židovským ulici všelijakých kramářškých věcí prodávati, nyní svobodně v městě každodenně prodávají. . 5. Dobytka hovězího nemajíce prvotně svobody chovati, nýbrž mlíčný ze dvořův" Vaší Osvícené knížecí Milosti brávali, nyní po mnoha kuších dobytka v do-mích chovají a takoýý dobytek s ublížením sousedův posílajíce čeleď svou na luka a dědiny na škodu vychovávají, v : 6. Řemeslníkům, totiž řezníkům, pekařům, soukeníkům i jiným všem v jejich řemesle k veliké překážce jsou a netoliko zde v městě Židé bydlící toho se dopouštějí, nýbrž i přespolní Židéz rozličných mešt: zde se zdržují a přicházející takových věcí se dopouštěti se neostýchají." ť í Toť malá ukázka žalob chudých měšťanů na chudé Židy. O stížnostech řezníků, krejčí a jirchářů jsem již pojednal. Zde se chci ještě zmíniti ó útrapách lékaře, ranhojiče a do jisté míry apatikáře Marka Mšenské-ho 2). Byl to muž velice zasloužilý, a přemnozí občané mu vděčili své uzdravení, ujímal se raněných vojínů, převazoval jejich rány a pečoval o jejich brzké vyléčení; kde žádný jiný lékař nemohl pomoci, býval volán a mnohou zastaralou chorobu dovedl zapuditi; i popálenou paní purkmistrovou vyléčil v krátké době, ale městský lazebník ho stále pronásledoval, -urážel, všemožné překážky mu působil, takže si ani svým životem nebyl jist a zrádného přepadnutí se bál. Mšen-ský žaloval naň u purkmistra; lazebník byl potrestán, ale tento trest ho tím více dráždil a Marek Mšenský musil prositi knížete o ochranu..... , 5X3