shromážděné obce a složil svatou přísahu, že obvinění Židů z rituální vraždy a požívání krve je drzou lží. Zde je také pochován Jakub K a v k a, ochranný Žid, syn Löbla Kavky; zemř. v r. 1832. O náhrobku píseckého starosty dra Izraele Kohna byla již dříve zmínka. Vzpomínky zasluhují též náhrobky těchto mužů: Daniel Weil z P., zemř. 20. února 1875, 61 let starý. Adam Barth, byl v P. ad r. 1827 v představenstvu ž. o., získal si hlavně zásluhy o zřízení synagogy. Byl poctěn, obcí čestným kostelním sedadlem doživotním. MUDr. Šimon Sachs, byl od r. 1884 stár. ž. n. o. v P., má zásluhy o obec a novou synagogu a o zřízení novéhoi hřbitova v P. Také on měl v kostele své čestné místo. R. 1884 byl stár. Juda K o h n, pokl. hýl dr. Š. Sachs, předs. školního odb. Mořic Klein, zapisovatelem Jakub F a n 11, výbory: Isák Bloéh a David Glaser. T. r. bylo v P. 70 žid. rodin s 449 osobami!1).

Když byla řeč o hřbitově v Miroticích, sluší doložiti též, že tam v místě byla i soukromoprávní ž i-dovská škola s vyučovací řečí německou, která dle statistiky Koránový ") měla v r. 1886/87 19 žáků, kdežto v r. 1893/94 se tam již nevyučovalo.

Nový žid. hřbitov byl v P. založen r. 187915) a je na Pražském předměstí „na Pěníku" 2). Za můstkem, který se klene přes potok Jiher, v dobách dávných rýžováním zlata známý, stoupáme do nepatrné výšky až k samému „Robinsonu", od. něhož vlevo spatříme v polích žid. hřbitov. Ještě dlouhá léta po jeho- založení byly na tomto hřbitůvku jen německé nápisy. Po domluvách Spolku č. ak. Ž. -— stalo se tak po pohřbu studenta Abelesa —, postaven byl pomník s českým nápisem. Od těch dob jsou na hřbitově výhradně české náhrobky15). — Vpravo odbočuje silnice do Čížové, kde druhdy byla rovněž malá žid. .osada. Rovněž i Rakovice (asi 25 km od P. vzdálené) měly žid. obec, která zde byla pod ochranou p. Josefa hraběte Vratislava z Mi tr o vic (r. 1817), jsou tam dnes jak synagoga, tak i hřbitov opuštěny. V seznamu „nadací města Písku"2) je mezi nejstaršími a zároveň na svou dobu největší ona Jakuba B 1 ,o c h a, a to „pro 20 chudých dítek hl. školy v P. 2000 zl. a pro sirotky rovněž 2000 zl. bez rozdílu náboženského vyznání". Vikariát . písecký, přidělený k arcipresbytariátu strakonickému, vykázal v r. 1898 počet obyvatelstva v okresu píseckém: 44.382 katolíků, 551 Židů a 64 vy-v samotném P. 10.478 katolíků (95*75%) a 408 Židů (3-68%).

O některých „domech židovských" a jich směnách vypravuje prof. dr. Aug. Sedláček3): dům č. p. 105 měl v r. 1559 Viktorin Šlehalík. R. 1848 Fr. Brunshofer, 1849 Kateřina Levinská, 1879 Anna Weissová a od r. 1879 dr. Šimon Sachs. — Dům č. p. 106 měla od r. 1532 Anna Šlehalíková, od r. 1693 Martin Vrbenský, který jej přestavěl do nynější podoby. R. 1849 Ondřej Brousil, 1850 Leopold Brandeis, nyní Hahn a Spitz. Domu se říká „u zlaté lodi". Dům č. p. na Malém náměstí je z r. 1707; měl jej od r. 1864 Šimon Eisner; dům č. p. 36 z r. 1540 je od r. 1-865 v majetku rodiny Kohnovy; dům č. p. 39 z r. 1547 je od r. 1849 majetkem rod. Sachsovy; dům č. p. 146 (tak řečený Tlápovský) z r. 1563, byl od r. 1753 majetkem obce písecké a nazýván „obecní dům Krou-povský". R. 1733 dala jej obec k užívání Markovi Kavkovi k umístění jeho „tabákového handlu". Kav-kovi zůstali v držení jeho, ale teprve r. 1845 stali se právními jeho majiteli. Dům č. p. 99 koupil r. 1532 Václav Kubka, r. 1862 stal se jeho majitelem Šamšon Weil. Dům č. p. 78 koupil r. 1602 Matouš Šafář, jehož potomkům říkalo se Šafařovic. R. 1868 zakou-

pila jej žid. obec a zřídila zde synagogu. Dům č. p. 56 měl r. 1543 Vavřinec Studnička; r. 1853 koupil jej JUDr. Izrael Kohn a r. 1876 Anna Kohnová; dům č. p. 45 měl r. 1424 Havel Srnec, r. 1851 S. Bloch; dům č. p. 22 („Batikovský") měl r. 1548 M. Houska, od r. 1851 získala jej rodina kom. rady Weila. Dům č. p. 29 patřil r. 1609 Lor. Edlmannovi a r. 1620 byl spálen. Obnoven byl r. 1655, dům koupil r. 1863 J. Lederer, pak r. 1870 M. Munter, téhož roku jej převzal Ignác Kohn. Dům č. p. 34 měl r. 1540 Havel mlynář, r. 1860 koupil jej A. Barth. Dům č. p. 35 měl r. 1540 Jan Sochor, r. 1873 J. Kohn3).

Čestné zmínky pro zásluhy jeho o ž. n. o. P. zasluhuje Marek Spitz, vážený občan, člen rady města, která jej v letech 1889 a 1891 jmenovala za člena obecní spořitelny a r. 1894 byl členem komise pro pečování a udržování osobní jistoty v městském divadle a veř. místnostech. Byl též ve správní radě měšťanského pivovaru a v jiných veřejných institucích města P.

R. 1897 byl zde uč. a kt. Rosenfeld; též působil v P. zkoušený český učitel Ad. Popper (oteo-pražského lékaře a obecního staršího dra Maxe Pop-pera), choť jeho byla roz. Klempererová, dcera kr. rb. G. Klemperera z Tábora, autora spisu „Ze-mach Tábor". Jedním z nejslavnějších rabínů píseckých byl dr. Mořic Grünwald1), jehož životopis a podobenku najde čtenář ve velkolepém díle „Juden u. Judengeineinden Mährens" v článku dra H. Flesche „Kounice" (str. 568) 16); nar. byl dr. Mořic Grünwald dne 29. března 1853 v Uh. Ostrohu na Moravě, studoval filologii na vídeňské universitě, orient, řeči, klasické a moderní r. 1873 na lipské universitě a byl několik let za účelem zdokonalení v orient, jazycích v Paříži. R. 1879 obdržel místo suplenta na reálce v Č. Budějovicích.; od r. 1878—1881 navštívil teolog, seminář ve Vratislavi a byl r. 1881 povolán do Bělo-varu (v Chorvatsku) za rabína. Zde pak počal vydávati „Jüdisches C e n tr a 1 bia tt " 1); v r. 1883 byl rabínem v P., později v Ml. Boleslavi. Od r. 1893 až do svého úmrtí dne 10. června 1895 byl velkorabinem v Sofii. Jeho otec byl věhlasný rabín Jakub Grünwald z Bzence18). Jiný významný rabín v P. byl dr. M. H. Friedländer16), který byl synem rabína Menachema Mendla z Bor. Sv. Jura. Jeho otec získal si velikých zásluh o sněm rabínů, svolaný v r. 1845 Feiwlem Horowitzem do Paks (viz Grünwald, Kor.ot Matorah, str. 58); dr. M. H. Friedländer byl rb. v Golčově Jeníkově a r. 1903 přijal místo rabína v P., kde zůstal pouze 'tři roky. Již zde jeví se úpadek smyslu pro dobro obce žid., neboť dr. Friedländer dostal z P. výpověď, protože se obec obávala, že by se jí stal starý rabín k obtíži — —. Rb. dr. Friedi-länder odstěhoval se poté do Vídně, kde ještě do r. 1915 — do své smrti •—, působil. Podrobný soupis jeho díla a též jeho podobenku viz v díle „Juden und Judengemeinden Mährens" na str. 270 16).

Posledním rb. v P. byl dr. Mořic Müller. Rb. Müller byl později v Berouně. Předsedou nynější ž. n. o. v P. je dr. Edvard M e n d 1, který se svým sborem hledí dle sil zachovati obec i její instituce.

1)   Dr. M. Grünwald,  Jüd. Centralblatt   VIL. 1882—1888.

2)   Prof. Jan Matzner, „Král. město Písek"  (1898), dílko vydané „Na blahou pamět 501etého nastoupeni vlády J. V. císaře Frant. Josefa I."

3)   Prof.  dr. August  Sedláček,  „Dějiny král. krajského města Písku nad Otavoui" 3 díly. Nákl. obce písecké, 1911—1912. („Vydáno na  oslavu 60 letého  panováni J. V.  císaře  a  krále Frant. Josefa I.")

4)   Václav Šulc, Archiv Český, XXI.—234.

6) Kom. rada Weil, Písek, sdělil, že důležité tyto listiny má p. Max Grünwald, syn p. dra M. Grünwalda.

6)  Ročenka společnosti pro dějiny Židů v  Čechách, r.  1929.

') Dr. Jan Herben, Židé na horách Táborských (Besedy Času).

8) Prof. dr. Ant. Rezek, „Israelité čili Abrahamité", Čž. kal., roč. IX., 1889.                                                         :

") Jar. Rokycana, „O vzniku židovského školství v Čechách", Rozvoj, 1928/29.                           ^

10) Albert Kohn, Kreisrabb. zu Haudnitz: „Die Notablenver-sammlung der Israeliten Böhmens in Prag." Vídeň   1852.

J1) Sdělení předsedy žid. nábož. obce písecké, p, M. Flatov-ského.

ls) Výroční zpráva Nár. jednoty č.-ž. z r. 1897 (Emil Bartl byl v r. 1879 jmenován venkovským jednatelem Sp. č. ak. Židů v Praze).

18) Jar. Rokycana, „Dějiny spolku č. ak. Židů a akäd. spolku „Kapper" v Praze, Praha   1929.

") Škol. rada J. J. Košan, „Židovské školství", viz Č.-ž. kal. 1886/87 a 1896/97.

15) Karel Frank, „Písek", Č.-ž. kal. 1893/94.

ie) Hugo Gold, „Juden u. Judengemeinden Mährens", díl Dr. H. Flesch, „Kounice", str. 270 a 568.

17)  Jar. Rokycana, „Březnice-Lokšany" v t. d.