Dne 26. června 1914 vykonány nové volby pro období do r. 1917 a zvoleni: Šest členů představenstva: Rudolf Schwarz z Kolovče, MUDr. Arnošt Políatschek ze K., Leopold Hutter z Dlažova, Rudolf Lažanský z Loučími, Max Pollak ze Všerub a Sigmund Brandeis z Dlažova. Náhradníky zvoleni Sigmund Wachtel z Pocínovic a Josef Fleischel z Hradiště. Dále zvoleno 6 členů do širšího výboru: Josef Aug-stein ze K., Artur Klein z Pocínovic, Jindřich Salz z Miletic, Šimon Schwarz z Kolovče, Ezechiel Hahn z Černíkova, Mořic Augstein ze K. Revisory pokladny zvoleni David Hahn z Miletic a Šimon Schwarz z Ko^ lovce. Do komise pro určování příspěvku zvoleni Leopold Hutter z Dlažova, Rudolf Schwarz z Kolovče, Rudolf Lažanský z Loučími, Sigmund Brandeis z Dlažova. Ve světové válce starost o ž. o. spočívala na starostovi obce Josefu Augsteinovi, vyřizoval všecka úřední podání sám, staral se o synagogu, o hřbitov, o uprchlíky z Haliče, o školu a náboženské vyučování dětí. Židovští uprchlíci z Haliče byli ubytováni nejprve v Sokolovně ve K. a pak byli rozděleni do ostatních částí města. Přijeli hned 20. listopadu 1914 v počtu asi 140 osob, v Sokolovně zřízena jim kuchyně, kde se jim vařilo z peněz, jež dostávali od státu. Z. o. a zejména předseda Josef Augstein se o ně pečlivě starali. Světové války ze K. účastnili se: Viktor Kohn, který dostal se do ruského zajetí a účastnil se československého odboje v Rusku činně jako legionář, pak Josef Weisl, který jako správce lazaretu v Plzni pomáhal kdyňským vojákůni, Max. Hutter, oba synové MUDra Josefa Weisla ze K., starší Richard byl těžce, mladší František byl jen lehčeji raněn, syn Josefa Augsteina Benno a Emil Schwarzkopf, jenž zůstal nezvěstným od r. 1916. Pro zajímavost uvádím ještě poslední volby do ž. o. ve K., které se konaly dne 27. dubna 1923. Předsedou zvolen Josef Augstein ze K., místopředsedou Max. Pollak ze Všerub, pokladníkem a zapisovatelem Josef Weisl ze K., členy výboru: Rudolf Lažanský, Dr. Arnošt Políatschek a Artur Klein. Náhradníky byli Rudolf Schwarz a Vojtěch Hutter. V širším výboru zasedali Mořic Augstein, Gustav Hoitasch, Mořic Klein, Jindřich Salz, Josef Schwarzkopf, Viktor Kohn. Revisory byli David Hahn a Mořic Augstein. Členové platové komise jsou Sigmund Wachtel, Rudolf Schwarz, Josef Weisl a Jindřich Lederer ze Všerub. Doz. s. byli ve Všerubech Jindřich Lederer., v Dlažově David Hahn, v Kolovči Rudolf Schwarz a ve K. Josef Schwarzkopf. Členy daňové komise byli Max Pollak ze Všerub, Dr. Arnošt Políatschek ze K., Artur Klein z Pocínovic a Mořic Augstein ze K. Stěhováním členů ž. o. ze K. a okolí ubývá stále členů, obec je čím dál tím slabší, rb. není, a proto okresní úřad v Domažlicích nařizuje dne 15. listopadu 1922, č. 54.670/3, aby se o. ž. ve K. rozešla a připojila k Domažlicím. Ö tom bylo jednáno ve schůzi širšího výboru ve K. dne 7. prosince 1922 a na návrh předsedy Josefa Augsteina výnos okresního úřadu zamítnut. S tímto návrhem projevili ¥e schůzi souhlas Jindřich Lederer ze Všerub, Gustav Hoitasch ze Všerub, Heřman Klein z Pocínovic a Rudolf Schwarz z Kolovče. Ba zamítnut ve schůzi i návrh obce ve K., že by obstarala pro děti učitele náboženství. Nato došel nový dopis okresního úřadu v Domažlicích ze dne 30. května 1923, o kterém pojednáno ve schůzi širšího výboru dne 22. června 1923. V dopise je náb. obec vyzvána, aby podala soupis jmění a spo- jila se s Domažlicemi. I tento návrh byl zamítnut a žádáno o poskytnutí lhůty jednoho roku, že o. ž. bude o návrhu uvažovati. Ze soupisu jmění okresnímu úřadu poslaného se-znáváme, že má ž. o. ve K. synagogu, sousední dům, inventář synagogy, ale hotové peníze žádné, Všeruby mají synagogu, podobně i Dlažov, Koloveč jen modlitebnu v najatém domku; mimo to mají Všeruby nadaci 1000 K. Hřbitov v Loučími je majetkem spolku Ch. K. Dne 14. ledna 1925 došel nový dopis okresního úřadu v Domažlicích, kterým se obec znovu vyzývá, abý se rozhodla pro Domažlice nebo pro jinou o. ž., se kterou by splynula vjedno. O tom pojednáno ve schůzi dne 20. března 1925 a žádán opět odklad na jeden rok. Ale na tento návrh okresní úřad v Domažlicích více nepřistoupil a již 2. května 1925 vynesením č. 20.615/3 rozpouští se ž. o. ve K. a nařizuje se připojení k jiné o. ž. K návrhu posledního předsedy Josefa Augsteina vyjednáváno tedy s drem Evženem Löwym, advokátem v Klatovech, o připojení K. ke Klatovům. Stanoveny podmínky jako pro jiné přespolní Židy. Obec ve K. nebude požadovati žádných zvláštních úkonů náboženských, rb. pak bude míti vedlejší příjmy ze svateb, ohlášek, pohřbů a pod. Vyjednávání s Klatovy obstarali Mořic Augstein a Artur Klein z Pocínovic. Klatovy na počátku chtěly synagogu ve K. prodati, což bylo Kdyňskými zamítnuto. Dne 16. dubna 1926 na schůzi širšího výboru ve K. bylo odhlasováno připojení K. ke Klatovům a podepsáno následující prohlášení obou stran: Prohlášení. My, podepsaní příslušníci ž. o. ve K., v Dlažově, ve Všerubech a v Kolovči, zavazujeme se, že na svůj náklad a bez nároků na náhradu od kohokoliv, zejména od ž. o. v Klatovech, budeme udržovati ve svých obcích dosavadní kostely israelitské. Jakmile však my, naši dědici, nebo jiní příslušníci ž. o., bydlící ve K., v Dlažově, ve Všerubech a v Kolovči, přestanou udržovati tyto kostely, je o. ž. v Klatovech oprávněna o dalším jejich osudu rozhodnouti, tedy buď je zachovati, nebo prodati, krátce dle svých stanov s nimi naložiti. V případě však, že ž. o. v Klatovech jakýmkoliv způsobem by je zpeněžila, je povinna z úroků kapitálu takto získaného v prvé řadě udržovati israelitský hřbitov v Loučími. Na doklad závaznosti tohoto prohlášení naše vlastnoruční podpisy. Spis podepsán v Klatovech a i ve K. Podpisy ze K. jsou: Dr. Arnošt Políatschek, Mořic Augstein, Josef Augstein, Viktor Kohn, Arnošt Neumann, Josef Schwarzkopf, Jindřich Salz, Rudolf Schwarz, Mořic Klein a Sigmund Wachtel. Posledním tímto aktem končí zápisy ž. o. ve K. dne 17. května 1929. Toho dne konala se poslední schůze ž. o. ve K., kde Mořic Augstein přečetl dopis okresního úřadu v Domažlicích ze dne 11. prosince 1928, č. 711/3, kterým se úředně prohlašuje spojení ž. o. ve K. s ž. o. v Klatovech. Synagoga ve K. zůstala kdyňským Židům a také se tam o největších žid. svátcích konají bohoslužby. V r. 1930 shledáváme ve K. tyto žid. rodiny: MUDr. Arnošt Políatschek s chotí, Mořic Augstein, velkoobchodník, s chotí a jednou dcerou, vdova po lékaři Cecilie Weislová, obch. Viktor K o h n s chotí a dvěma dětmi, obch. Josef Weisl s chotí a dvěma dětmi, obch. Josef Schwarzkopf s chotí a dvěma členy rodiny, obch. Arnošt N e u-m a n n s chotí, obch. Mořic 'Klein 8 chotí, obch. Max Hutter s chotí a třemi dětmi. - Z vynikajících mužů Židů ve K.' uvádím: Mojžíš R e a c h, ranhojič a porodník, o kterém již promluveno na str. 5; Josef Weisl, lékař ve K. Dr. Josef Weisl Jakub Weisl MUDr. J o s e f W e 1 s 1 v e K dyn i. MUDr. Josef Weisl nar. se dne 21. listopadu 1847 v Bezděkově u Klatov a zemř. dne 9. října 1918 ve K. Nebylo snad nikoho v celém širokém okolí K., kdo by neznal jeho vysokou a rázovitou postavu, málo sehnutou, bloudící vytrvale po 40 let městem K., osadami, vrchy a planinami šumavského předhoří. O širokém jeho haveloku, o pevné holi kolují dosud po kraji anekdoty a zkazky, jež všechny nasvědčují tomu, jaké zvláštní úctě u všech obyvatel těšil se drsný a svérázný pan doktor. Neutěšené postavení venkovského lékaře v chudém horském kraji dnes těžko je si představiti. Tím většího podivu ovšem zasluhuje vytrvalost a péče, jíž od prvního dne svého působení až do posledního dne svého života, bez oddechu a bez přestávky dr. Weisl věnoval svému kraji. Byl synem chudého domkáře a obchodníka Heřmana Weisla z Bezděkova. Otec záhy zemřel a matka odstěhovala se s četnou rodinou db Klatov. Vlastním přičiněním vystudoval klatovské gymnasium a pražskou universitu. V květnu r. 1872 dosáhl hodnosti doktora medicíny a prohlášen v červnu téhož roku magistrem porodnictví. Usnesením městské rady ve K. byl jmenován dne 22. července 1872 městským lékařem s ročním pláten 200 zl., které z poloviny hradilo město a z poloviny akciová továrna. Teprve r. 1874 zlepšilo se jeho hmotné postavení, když byl správou prádelny jmenován továrním lékařem s platem roč. 300 zl., ze kterých mu však po dobu života bývalého tov. lékaře Mojžíše Reacha sráželo se odpočivné v částce 100 zl. Příchod jeho do K. znamenal pozoruhodný prospěch všem, neboť byl prvním promovaným doktorem, který se ve K. usadil. Své židovství nikterak neprojevoval. Vzdálen vší bigotnosti, projevil ducha pokrokového, daleko předstihujícího svou dobu. Lnul láskou a oddanosti k svému kraji a lidu, sympatisoval zvláště s venkovským lidem a když národní uvědomení" proniklo do Pošumaví, byl dr. Weisl mezi zakladateli českých spolků, zejména Měšťanské besedy, i když proto byl zbaven funkce továrního lékaře. Jak znamenitý celek vyhraněné čeáko-židovské individuality může tvořiti kompromis těchto dvou složek, dokazoval samotářský duševní život dra Weisla, který shromáždil knihovnu odbornou i beletristickou, 9/3 ojedinělou pro svoji dobu daleko široko. Knihovna čítala 1200 svazků. .,...■.,:, Za manželku pojal Cecilu Klauberovou z Prapbřiště, s níž a svými dvěma syny vedl vzorný rodinný život. R, 1888 stal s;e železničním a r. 1890 obvodním lékařem a v obou těchto funkcích setrval do své smrti. Chřipková epidemie na sklonku války zaměstnala ho plně. Nedbaje vlastní choroby, neúnavně procházel pěšky, jako vždy, vesnicemi a samotami a po strážních domcích horské trati. Ordinoval do noci 9. října 1918 a když se ráno 10. října seskupily před domem vozíky venkovanů, hledající pomoci, nebylo už dra Weisla. Zemřel jak žil: v silné mlčenlivé práci. Byl pochován za účasti všech vrstev okresu na židovském hřbitově v Loučími,: v sousedství českých vesnic a samot, jimž nezištně věnoval práci svého života. Dr. Josef Weisl měl tři syny. První Emil, narozený r. 1874, brzy zemřel, druhý syn Richard, nar. r. 1876, je advokátem v Moravské Ostravě, třetí František, nar. r. 1897, je prokuristou v Praze. Josef Augslein Adolf Augstein Rodina AugsteinůzeKdyně. K rozkvětu obchodu a průmyslu ve K. velmi přispěla rodina Augsteinů. Praděd Isak Augstein, zakladatel nynější firmy-Is. Augstein a syn, pocházel z Prapořiště, kde byl původně obchodníkem vlnou a polními plodinami. Se svou manželkou Minou, rozenou Wilmerovou, žil v Prapo-řišti již od počátku 19. stol. Měli sedm dítek, syny Šimona a Abrahama, ostatní byly dcery. Isak Augstein byl oblíben u majitele panství bystřic-kého, knížete Hohenzollerna, jemuž tehdy Prapořiště náleželo. Od Hohenzollerna získal u Loučíme roku 1842 pozemek k založení židovského hřbitova, Isak Augstein zřídil dva obchody ve vlastních domech, jeden v Plzni proti kasárnám, kde obchodoval vlnou a polními plodinami. Tento obchod později převzal jeho syn Šimon. Druhý obchod byl ve K. na rohu náměstí a nynější ulice Masarykovy v č. 11, kde se dosud nachází. Ovšem dům byl již několikráte přestavován, zvláště po velkém požáru dne 2. září 1911. Když žádal pan Isak Augstein o udělení měšťanství ve K., dostalo se mu od dědiců J. M. Schmitta, majitelů zdejší prádelny, krásného vysvědčení, vydaného ve Vídni dne 10. prosince 1852, ve kterém se praví, že již dlouhou řadu let je Isak Augstein ve spojení s továrnou (byl jejím nakupovatelem vlny a měl t. zv. plné právo), a že vždy se osvědčil jako statečný, poctivý a úctyhodný muž, takže mu mohly býti svěřovány nákupy veliké a cenné a. že jsou i nadále ochotni tyto mu svěřovati, neboť svými vědomostmi a poctivostí, o které jen pochvalně vysloviti se mohou, do-