potom starosta ze zvolených výborů. Později učiněn dotaz na okresní hejtmanství, které vysvětlilo, že se má zvolit výbor a hned přistoupit k jeho ustavení volbou hlavních funkcionářů. Ale přes to vyčkává se i dále na uplynutí osmi dnů na podání rekursu. Jenže z týdne toho bývalo většinou týdnů několik, poněvadž skoro žádná valná schůze se nesešla napoprvé a bylo třeba svolávati zase schůzi novou, která jednala již bez ohledu na počet přítomných. Z valné schůze volili se též dva revisoři účtů. Počátkem let 90 tých dochází k doplnění stanov v ten smysl, že se volí 10 členů výboru, 4 náhradníci, 6 členů výboru širšího, 4 členové rozvrhovací komise a 2 revisoři účtů. Seznam voličů se vykládá v chrámě a mimo to každý dostane pozvánku písemnou, kterou musí potvrditi svým podpisem. Poidle stanov jest voličem jen ten, kdo delší čas (neudává se přesná doba) byl členem obce, platil řádně své příspěvky a ovšem byl od výboru za člena řádně přijat. Při přijímání členů se vyžadoval obyčejně dosti značný poplatek vstupní, přijímací taxa. Před r. 1874 byla v těchto věcech při nedostatku pevných stanov značná libovůle, a tak měl první výbor i ještě několik následujících, jak uvidíme, značnou práci, aby obecní záležitosti uvedl do úplného pořádku. Pokud se týče osobních změn u vedení obce, došlo k novým volbám v r. 1877, dne 27. prosince a zvolen za př. Herrmann B u 1 o v a, jeho nám. Josef Glaser, pokladníkem Leopold K a t z, doz. s. Abraham Gehorsam. Dne 23. ledna a 13. března 1881 zvolen př. zase Herrmann B u 1 o v a, nám. Jos. Glaser, pokl. Sigm. Heller, účetním Jakub S a 1 u s, doz. s. Abraham Gehorsam. Dne 6. ledna a 20. ledna 1884 př. dr, Karel Ta u s-s i g, nám. Simon Glaser, pokl. Alois Ledereí, účetním Sigmund Taussig, doz. s. Ignác B u 1 o v a. Dne 6. prosince a 13. prosince 1886 př. dr. Karel Taussig, nám. Sigm. Taussig, pokl. Sigm. H e 1-1 e r, účetním Filip Heller, doz. s. Ignác Bulov a. Dne 12. ledna a 26. ledna 1890 př. Ignác Bulova, nám. Moritz Kahn, pokl. Ignác F a n t a, doz. s. Simon Glaser. Dne 2. ledna a 22. ledna 1893 př. dr. Adolf N e 111, nám. Moric Kahn, pokl. Pavel Stein, doz. s. David Neumann. Dne 1. prosince a 8. prosince 1895 př. Julius G 1 á-s e r, nám. Jindřich F a n t a, doz. s. Hynek Bulov á. Dne 29. června a 18. července 1897 zvolen sice Hynek Bulova za př., ale vzdal se pro churavost a zá něho zvolen zase Julius Glaser, nám. Pavel Stein, pokl. Jindřich F a n t a, účetním Leopold Freud, doz. s. David Neumann. Dne 17. června a 8. července 1903 př. dr. Adolf N e 111, který však v dubnu 1905 opustil L. a odstěhoval se do Teplic, takže po něm na mimořádné valné schůzi zvolen př. dr. Karel Taussig. Nám. Pavel Stein, pekl. Jul. Glaser, účet. Leop. Freud, doz. s. Bernard Fischer. Dne 14. června a 25. června 1906 př. JUDr. Karel T h o n, nám. dr. Karel Taussig, pokl. Siegfried Getreuer, úč. Julius Glaser, doz. s. Bedřich Novák. Dne 8. září 1909 a 11. září 1909 př. dr. Karel T h o n, nám. Pavel Stein, pokl. Jindřich Fanta, úč. Alois Stern, otec chudých Emil Heller, doz. s. Bedřich Novák.' ■ Dne 8. září a 10. září 1912 př. dr. Singer, nám. Pavel Stein, pokl. Julius Glaser, úč. Alois Ster n, otec chudých Karel Kahn, doz. s. Bedřich Novák. Za války světové od 19. září 1912 až do 30. března 1919 byl př. nepřetržitě dr. Adalbert Singer, po něm od 30. března 1919 do 27. srpna 1922 dr. Emilian Fischera od té doby zase nepřetržitě volen nynější př. obce Alois Stern. tJřední řečí lounské o. ž. byla od nejstarší doby němčina, která se vlivem staršího členstva udržovala i za změněných poměrů až do r. 1893. Na valné schůzi dne 17. prosince 1893 podal dr. Adolf Taussig návrh, aby zavedena úřední řeč česká. Zajímavo jest, že se o věci rozvinula vášnivá debata, jak o tom svědčí zápis v protokolech. Přes to však návrh dra Taussiga našel většinu a od toho dne úřední řečí obce byl tedy jazyk český. Následek toho bylo i navázání dobrých styků zdejší obce se Spolkem českých Židů, jemuž od té doby zasílány příspěvky, ačkoliv nezapomínáno ani na Unii rakouských Židů ve Vídni. Z vnitřní činnosti představenstva nejvíce času zabíraly ovšem repartice příspěvků, což bylo zároveň nejchoulostivějším předmětem veškerých schůzí a porad, dále přijímání placených zaměstnanců obce, záležitosti školní, věci, týkající se synagogy a vztahy k obcím venkovským. Již v r. 1885 vyskytla se myšlenka postaviti si vlastní dům židovský v L. pro účely spolkové, školní atd. K tomu účelu zvoleno komité stavební, jehož členy byli pánové Isnác Bulova, Simon Glaser, David Neumann, Sigmund Taussig a dr. Adolf Nettl. Na schůzi téže, dne 24. dubna 1892, jednáno o tom, jak opatřiti potřebný náklad. Bylo usneseno, že se zdvojnásobí repartice na 3 následující roky, že se věnuje na stavbu i výnos kostelních sedadel a dary soukromé, případný zbytek by se uhradil půjčkou. Komise dala vyhotoviti plány a zahájila práci, avšak mimo nadání věc nějakým způsobem odložena, plány zaplaceny a konečně z věci nebylo nic. Proč vlastně se stavby nadobro sešlo, o tom nemáme v protokolech ani nejmenší zmínky. Snad se nezdálo členstvu účelným vynakládati tak veliký peníz na budovu, která by se nikdy nemohla rentovati, jak bylo na jedné schůzi představenstva řečeno přímo, snad i dvojnásobná repartice na 3 roky nebyla vítána. Schůze se konaly zprvu ve škole, později v hotelu Union, který patřil panu Taussigovi, když byla škola zrušena. Jinou starostí představenstva bylo upravení vztahu k venkovským jednotkám, které patřily buď k obci lounské, nebo se k ní časem hlásily. Původně (v r. 1874) patřilo k ní pouze 12 obcí okolních. Byly to vesnice: Cítoliby, Chožov, Chlumčany, Jimlín, Blšany, Lenešice, Líšťany, Orasice, Senkov, Toucho-vice, Vršovice a Zeměchy. Samostatná o. ž. se utvořila v obci Hříškově a mimo to také obec R o-č o v s okolními vesnicemi tvořila vlastní ž. o. podle starého organisačního statutu. K ní patřily obce okolní: Hořany, Domoušice, Hřivice, Hřivčice, Mark-varec, Brloh, Brodec, Pnětluky, Solopyskv, Smilovice, Pochválov a jiné, v nichž ani žádných Židů nebylo. Ročovská obec pořídila si vlastní modlitebnu a dům čp. 8 7, který byl připsán knihovně ž. o. v Hor. Ro-čově. Na to však vypůjčili si Ročovští v žatecké spořitelně 3000 K, ale ve skutečnosti zvláštní obcí nikdy nebyli, neboť již první článek stanov praví, že jsou členv ž. o. lounské. Když se finanční situace obce ro-čovské ukazovala čím dále tím méně udržitelnou a funkcionáři tamní, zejména pan Fischl, byli nuceni neustále dosazovati ze svého v podobě půjček, obrátili se Ročovští na obec lounskou s žádostí, že by se rádi připojili k Lounům. O tom jednala schůze lounského výboru obecního dne 5. listopadu 1906 a znova dne 11. listopadu téhož roku a celou záležitost příznivě projednala. Lounská o. ž. přejala do svých rukou ro-čovskou synagogu a v r. 1908 prodala dům čp. 87 v Ročově obci Hornímu Ročovu za 3800 K, o čemž se usnesla schůze představenstva dne 5. února 1908. Zároveň upraveno tam vyučování náboženství isr. na ten způsob, že bude tam docházeti zdejší učitel Schwarzkopf jednou za 14 dní na dvě hodiny za plat 280 K ročně. Stejné potíže měla obec hříškovská, která nebyla s to vydržovati vlastního rb. Přišla tudíž s návrhem, že se připojí k rabinátu lounskému. Schůze, konaná za tím účelem dne 29. prosince 1906, přistoupila k návrhu a žádala za toto připojení roční příspěvek na rb. 100 K, ale cestovné a remuneraci za vyučování atd., že by si platil Hříškov zvláště. Po delším otálení došla odpověď, že se Hříškov připojí raději k rabinátu slánskému, poněvadž prý tamější rb. jest českým kazatelem. Tím byla věc nadobro rozřešena. O tom došel do L. připiš od hříškovských dne 20. března 1907. Znova pak o věci jednáno v r. 1912 bezvýsledně. V r. 1898 zřízen v L. židovský ústav chudinský, jemuž věnováno hned 150 zl. do začátku. Kromě toho ustaven dámský dobročinný spolek a přispíváno na chudé židovské příslušníky každoročně slušnými částkami. Zejména o velkých svátcích poskytováno nemajetným v domácnostech zdarma pohostinství. Z rituelních potřeb působil stálé nesnáze řád košerovací, který několikrát opravován a upravován, hlavně v r. 1884 (na schůzi dne 10. února t. r.). Pokud se týče školy lounské, patřila péče o ni k nejdůležitějším úkolům představenstva. Obec najala místnosti výše zmíněné od Neuberga a platila mu nájmu 180 zl. ročně, mimo to za čištění a otop 65 zl. ročně. Třídy byly dvě, systém byl koedukační. Počet dětí ovšem nebyl stejný, nýbrž kolísal podle přílivu dětí mimolounských. Obyčejně se pohyboval mezi 30 až 40 dětmi. Celkový náklad na školu býval asi 1000 zl., počítaje v to i služné učiteli a později i pod-učiteli, jakož i mimořádného učitele jazyka českého. R. 1887 provedena velká reorganisace školy, která se ukazovala na nové poměry zastaralou. Tehdy také odňato vyučování češtiny řediteli kůru Vejšickému, který za to dostával honorář 6 zl. měsíčně, snížen plat rabínovi, kantorovi a kustodovi a vypsáno místo pro podučitele s podmínkou, že bude vyučovati češtině. Poněvadž pak místnosti staré školy v domě Neubergo-vě se ukaaaly nedostatečnými, zřízeny nové místnosti v domě čp. 306 v nynější Žižkově ulici. Poněvadž však mnoho žactva škole odpadlo, když zřízena v L. škola reálná v r. 1896, kterou převzal později stát do své správy, došlo v r. 1897 k uzavření zvláštní školy židovské. Zařízení prodáno, o knihách usneseno, že mají býti rozdány žákům dosavadním, ale usnesení to bylo oddáleno a posléze neprovedeno. Náklad na školu se hradil rozvrhováním školného každého půl roku, neboť se dělil školní rok na dva běhy. Chudým žákům, většinou venkovským, se školné odpouštělo, k čemuž obec každoročně přispívala určitým penízem. Spojení školy s obcí vůbec bylo co nejtěsnější a nevýhodné. Proto časem odděleny věci školní od záležitostí obecních docela, vedlo se její účtování zvlášť a představenstvu se tím značně uvolnilo. Pro dozor nad školou volen býval zvláštní školdozorce. Učitelé se najímali veřejně vypsaným konkursem v novinách a přihlášení byli pozváni do L. na útraty obce, aby před zvolenou komisí pronesli "libovolnou přednášku, což mělo význam jakési zkoušky, podle níž se pak nejschopnější vybíral. Velmi časté byly stesky na ne- schopnost některých učitelů, na zanedbávání povinností a špatné výsledky vyučovací, jak ostatně bývá na všech soukromých školách, kde jednak učitel jest závislý na členech korporace, školu vydržující, jednak na druhé straně není přece jen řádného dohledu a jasných osnov vyučovacích. To byl zajisté také jeden z důvodů, proč byla škola konec konců zavřena. Po uzavření školy bylo nutno opatřiti vyučování náboženství isr. na veřejných školách lounských, což svěřeno nejdříve zvláštnímu učiteli, později tuto funkci přejal místní rb. za zvláštní honorář. Ale i tu pak docházelo k stížnostem, že vyučující věnují vyučování náboženství velmi málo hodin a že vůbec vyučování zanedbávají. V tom ohledu vyslovena na př. písemná nelibost rb. dru Blitzovi, který i na škole soukromé se špatně osvědčoval. Dokud byla židovská škola soukromá v činnosti, vysílala obec svého zvláštního zástupce do místní školní rady. Zrušení německé školy zlepšilo podstatně vztahy lounského Židovstva k českému obyvatelstvu města i jeho okolí, které pokládalo Židy právě z toho diYvodu za své národní nepřátele. Bylo to období vášnivých politických bojů jazykových mezi Čechy a Vídní, které se rok co rok stupňovaly. V L. se tehdy utvořila politicko-hospodářská organisace s programem antisemitsky silně zabarveným, pod názvem „Česká družina", která vznikla v r. 1897 a zahájila silnou propagační činnost protižidovskou ve městě, hlavně však na venkově. Zvala si vynikající řečníky, kteří bouřili na schůzích po celém venkově, používajíce ke svým úče'lům, které byly především hospodářské a živnostenské, právě hesel národně vlasteneckých. Většinou se přidávali k Družině městští i venkovští živnostníci, kteří sě nemohli smířiti se silnou konkurencí židovskou. Zajímavo jest, že nepřicházeli nikdy snad s důvody rasovými, kterých se užívalo a užívá v bojích protižidovských na straně německé, nýbrž téměř výhradně důvodů nacio-nálních. Představenstvo ž. o. lounské bylo nuceno pomýšleti na obranu a proto si stěžovalo okresnímu hejtmanu lounskému. Oznámilo mu, že hodlá proti těmto štvanicím zakročiti soudně. Avšak okresní hejtman je požádal, aby zatím nic více nepodnikali, že on sám ve věci zakročí a tak soudní řízení proti původcům a svolavatelům schůzí bylo odloženo (ve schůzi dne 9. března 1898) a k žádnému zakročení pak opravdu již nedošlo. Činnost Družiny v tomto směru neměla skutečně dlouhého trvání a obrátila se směrem jiným, k politické práci menšinové na českém severu. Jistě pak k usmíření těchto rozporů přispělo i uzavření židovské školy německé v L. — Zaměstnanci obcí vydržovaní byli: rfo., kt. a učitel, později podučitel, kustos či sluha, varhaník a časem ještě výpomocný učitel. Jejich přijímání a výběr, jak již řečeno, působil obci dosti značné starosti. Bylo třeba jednak vypláceti jim služné a rozhodovati o jejich chronických žádostech o zlepšení příjmů, dozírati na jejich činnost, rovnati spory mezi nimi a členstvem. V r. 1874 byl rb. od r. 1873 dr. Salomon Knöpfelmacher, požívající veliké vážnosti a úcty nejen mezi členy o. ž., nýbrž i ve městě vůbec. Dne 16. března 1882 jednalo se o jeho výpovědi, kterou předložil obci a motivoval ji tím že" se mu nabízí lépe placené místo v Praze. Jeho výpověď byla s politováním přijata a na výlohy stěhovací pro něho a četnou jeho rodinu uspořádána bvla sbírka mezi členstvem. Po vypsání konkursu došlo k přijetí rb. dra Davida Blitze dne 23. června 1882, se služným 800 zl. a 120 zl. příbytečného. Byl však přijat jen prozatímně na 3 léta a pak znova na 3 léta. Jeho služné zvýšeno 351 Laun LO