roven, že s platem nemůže vystačiti, neboť po odečtení peněz za byt, palivo a jiné. dávky zbývá mu 45 zl., kdežto zákonem stanovená dotace pro učitele činí 130 zl. a jest nedostatečná.

V r. 1813 vzal si uč. Bresnitz pětinedělní dovolenou, prodloužil si ji však o čtyři měsíce a ani potom se již do K. nevrátil. Zůstal v Pešti; dostal tam místo učitele.

I byl zvolen za uč. kolínský rodák Michael Spitz-n e r a působil blahodárně až do své smrti r. 1850. Měl s počátku 175, později 200 zl. ročního platu. Zastával zároveň místo obecního písaře, správce žid. matrik a byl jednatelem domestikální pokladny. Za to byl zvlášť honorován. Byl mnohokrát od školních inspektorů pochválen. R. 1839 byl ustanoven jeho syn  Juda  jeho   pomocníkem.

Za působení uč. Spitznera byl zaveden na škole školní plat. Činil 3 kr. týdně, platili jej však, jen zámožnější děti, ale i ty zůstaly občas dlužný, a nedoplatků bylo tolik, že by si byl mohl učitel poříditi za ně krásný dům, kdyby je byl mohl vymoci. Školní plat náležel jemu.

V r. 1823 byl uč. Spitznerovi zvýšen plat ze 200 zl. vídeňské měny na 200 konv. měny.

Po Spitznerovi působili na škole David Briick-aer (později správce školy v Lomnici na Moravě), Bernhard S t e p p e r, Mojžíš Guttmann, Mojžíš Würzburger, Hammerschlag, Jakub Singer (později rb. v Něm. Brodě) a posléze trojice: Adolf Pacovský, Alois Taussik a Aron Fried. Škola byla trojtřídní. R. 1898 byla zrušena něm. škola a na místě jejím byla vytvořena j ä z y-ková a náboženská škola, ve které byli žid. žáci, kteří navštěvovali české veřejné školy, vyučováni v hebrejštině a němčině. Po světové válce zanikla i tato pro nedostatek zájmu. Ještě dnes žije sta a sta lidí, jimž dala kolínská žid. škola dobrý základ pro život, a vzpomínají s láskou a vděčností na své žid. učitele, kteří plnili s posvátným nadšením svůj těžký úkol, za který nebyli vždy podle zásluhy odměňováni.

Chevra kadíš;» a hřbitovy.

(Za mnohé zprávy zde obsažené děkuji prof. dru H. S. LieLenovi) Každá „chevra kadiša gemilus chasodim" má své stanovy. Stanovy kolínské chevry jsou z r. 1680 a 1718, basírují však na stanovách z r. 1610. Jest tedy kolínská ch. k. nejstarší po chevre pražské a tudíž druhá nejstarší ch. vůbec.

Kolínská ch. k. vzala si v mnohém pražskou mateřskou chevru za vzor a napodobovala ji. I ona měla dva členy, jichž úkolem bylo sledovati, zda odpovídají stanovy veřejným poměrům, které byly jiné v době míru a jiné v dobách válečných. Podstatné změny stanov byly provedeny v letech 1639, 1641, 1650 a 1718. Změny byly zapsány do spolkové knihy á byly ověřeny kolínskými rabíny. Tak čteme r. 1680 podpis rb'. Feiwesche, který se nazývá s pýchou zetěm Abrahama Lichtenstadta, r. 1718 pražského rb. Barucha Austerlitze, později Eliáše Spíry, Jakuba Illowyho, Eleázara Kallíra a dra Josefa Gugen-heímra.

Kolínská ch. k. neměla nikdy mnoho členů, poněvadž málokoho za člena přijala, a býti členem chevry bylo již veliké, vyznamenání. V r. 1641 měla členů čtyřicet devět. Do stanov bylo v r. 1718 pojato, že počet členů nemá býti vělší než třicet šest, a proto mohli býti noví členové přijímáni, jen když se uprázdnilo místo, buď smrtí, buď dobrovolným výstupem, buď vyloučením.

Noví členové musili zaplatiti při vstupu poplatek. Tento byl odstupňován.  Synové členů spolku platili

, Kolín 18

málo, -zeťové více, a kdo neměl ve spolku příbuzných, platil nejvíce. Mimoto platili členové měsíční příspěvky a malé částky na slavnostní hostinu (che-vre sude). Tato se konala každého roku a byla vždy velikou událostí.

Členové spolku byli povinni vésti život přísně nábožný a měli se dostavovati pravidelně ke všem třem denním bohoslužbám. V chrámě měli se zbožně modliti a měli býti vzorem zbožnosti pro jiné. Hostinců neměli navštěvovati. Kdo tak přece činil, zvláště v době bohoslužby, byl trestán po prvé peněžitou pokutou, po druhé vyloučením. Hra v karty byla nerada viděna u Členů; byla výslovně zakázána v pondělí a ve čtvrtek, v předvečer novoluní, v postních dnech a přirozeně i v sobotu a o  svátcích.

Již r. 1610 dostala ch. k. od rabinátu právo, aby směla trestati nehodné členy nejen peněžitými pokutami, nýbrž i nejtěžším trestem, klatbou.

Při schůzích obyčejných i slavnostních a i při pohřebních úkonech bylo členům dbáti přesně stanoveného řádu, podle kterého měli učení členové přednost před méně učenými a starší před mladšími. Tyto úkony měniti nebylo dovoleno. Za největší provinění platilo, jestliže člen chevry porušil úmyslně některý náboženský předpis, anebo když žaloval svého souvěrce u veřejného soudu. Byl-li někdo z chevry vyloučen, musil zaplatit všecky nedoplatky a tři zl. pokuty.

V službě hledělo se přísně na pořádek. Jakmile nastal případ úmrtí, dal svolati starosta spolku členy bratrstva. Ti přišli a čekali před Pražskou branou, až ■se vrátil sluha z obchůzky. Pak se odebrali společně na hřbitov, kam byl zatím dopraven nebožtík.

Mezi nejvýznamnější členy kolínské ch. k. náležel Icik K a t z, primas venkovského Židovstva (1692) a rabí David, který byl r. 1681 jmenován proti znění stanov doživotním starostou ch. k. Zasloužil si této cti. Tehdy řádil v K. mor, tedy nejtěžší doba pro členy bratrstva. Pro každý případ úmrtí byli vylosováni čtyři členové, avšak, rabí David chodil dobrovolně ke všem úkonům. Dal tím krásný příklad jiným.

Kolínská ch. k. měla od nepamětných dob hřbitov. Nejstarší náhrobek jest z r. 1418, jest tedy kolínský starý hřbitov přes pět set let starý. Na hřbitově stál dům, majetek ch. k. (Byl před třiceti pěti lety prodán.) Sloužil domácí chudině za nemocnici a projíždějícím souvěrcům za noclehárnu - (hekdeš). Sluha spolku, zvaný „liberer", ošetřoval tu za. určitou náhradu nemocné i cizince.

Velikou položku ve výdajích bratrstva činila podpora domácích i cizích chudých. Výše udílených podpor byla odstupňována podle potřeby a učenosti. V době, kdy se cestovalo pěšky anebo vozem, přihodilo se často, že zavítali do K. významní Židé, aby tu přenocovali anebo aby si tu odpočinuli. Kolínská ;di. k. dala jim zpravidla nějaký dárek na památku. Největší finanční zatížení pro ch. k. bylo udržování budovy na hřbitově a rozšiřování hřbitova. Stalo se tak hlavně v 1. 1688, 1789 a 1858.

V  úzkém spojení s bratrstvem byla i pokladna pro  vybavování  chudých  nevěst   (hach-nosas kalo).

V  čele  ch.  k.  stáli tři starostové,  kteří se  ve své starostenské funkci každý měsíc střídali, a pět členů výboru,   z   nichž   byl jeden důvěrníkem  obce. Voliči byli vylosováni z členů, kteří byli aspoň tři léta ve spolku.  Jestliže to byli učenci, stačily jim dva roky. K vůli udržování kontinuity musil býti z vystupujících členů aspoň jeden opět volen. Volba konala se o ho-šána raba. O simchas tauro konala se pak slavnostní hostina. Při ustanovující schůzi musili seděti všichni

294

členové podle hodnosti a stáří na místech, která jim -byla vykázána. Po skončené volbě byly účty uzavřeny a pokladna byla ihned odevzdána novému pokladníkovi. O slavnostní hostině musila se vždy konati učená přednáška. O přednášku byl nejprve požádán místní rabín. Byl-li náhodou jinak zaneprázdněn, byl požádán jiný učenec, a to nejprve ze členů bratrstva a potom teprve ze členů obce. Čestný honorář za přednášku činil půl zlatého.

Aspoň jednou za čtvrt roku konala se výborová schůze. I jinak se scházeli členové výboru dosti často, poněvadž úřadující předseda nesměl vydati bez souhlasu výboru více než půl říšského tolaru. Ke konci každého měsíce musil úřadující předseda (Monatshalter) svolati schůzi a předati úřad svému nástupci. Kdo by tak nebyl učinil, nesměl po dleset let zastávati funkci starosty. •

V  úzkém spojení s ch. k. bylo sdružení zbožných žen   (nosím   cidkonijaus),   které vykonávaly pohřební úkony u žen.  Nebyl to samostatný  spolek, nýbrž   ženy   řídily   se   pokyny   mužů.   Toto   sdružení bylo reorganisováno r. 1718 a tu byl stanoven počet žen číslem osmnácti.

Ch. k. měla dlouho vlastní modlitebnu a její členové scházeli se v ní k bohoslužbě. Měli také svůj svitek tory a stříbrné ozdoby (klé kaudeš) na toru. To darovala ch. obci a vymínila si právo, aby směla o sobotě beréšiš vyvolávati své členy k čtení; tory." R. 1835 darovala ch. k. ■ synagoze korunu (késer) ve váze 234 lotu, zhotovenou z jemného stříbra, a žádala, aby byla tato nasazována na toru o všech svátcích a o sobotách, kdy se vyjímají žé schránky dvě tory, dále o sobotě beréšis a kdykoliv některý člen ch. k. koná nějakou rodinnou slavnost.

Mezi obcí a ch. k. byl zpravidla dobrý poměr. Starostové náb. obce byli nezřídka významnými členy pohřebního bratrstva. Obec byla dosti často nucena vypůjčiti si od bratrstva peníze. Bratrstvo bylo opatrné a půjčilo obci jen na zástavu a nesčíslněkrát putovaly všecky cenné věci, které měla obec, jako zástava k pokladníkovi chevry.

V   domě   pokladníka   ch.   k.   vystřídalo   se   ovšem mnoho zástav a skoro při každém pohřbu z venkova přicházely nové. Kolínští Židé neplatili nic za pohřby, venkovští   však   platili   poplatky   podle   svého   jmění. A" tu musili zaplatiti celou požadovanou částku, jakmile   objednali   hrob.    Když   neměli . dost   hotových peněz, musili odevzdati cenné předměty: šaty, knihy, látky,  skvosty,  domácí  nářadí  a  pod. Tyto  poplatky byly poměrně nízké a činily v mnohých případech 36, 40,   44,   72   nebo   80   krejcarů.   Jen   největší  boháči platili 20 až 30 zl. Z těchto poplatků dostala polovinu ch. k.  a polovinu obec jako spolumajitelka hřbitova. Tak přijala obec v r. 1832 za 24 pohřbů z venkova 38 zl.  38 kr., v r. 1836 za 10 pohřbů 7 zl. 47 kr. Právě tolik dostala také  chevra.

Starý hřbitov za Pražskou branou je vzácná památka a byl by hoden bedlivého studia. Tam odpočívají klidně vedle sebe Židé, kteří žili půl tisíciletí po sobě v K. a širém okolí. Jest tam 2637 náhrobků a mnoho hrobů, které nikdy náhrobkem označeny nebyly, a mnoho jiných, z nichž náhrobky již dávno se rozpadly. Z uvedeného počtu jest asi 450 náhrobků buď částečně nebo úplně nečitelných, ostatní hlásají dosud, kdo v jejich lůně odpočívá a jak žil, jak svému Tvůrci sloužil, kdy zemřel. — Uprostřed hřbitova jsou pochováni kolínští rabíni: Daniel. Frank (1860), Chajim Deutschmann (1837), rodák z Rychnova n. Kn., Eleázar Kallír (1802), kouřimský kr. rb., Jakub    lilový    (1781)    a   Michel   ben   Jehudo

(1745). Vedle nich tlí od r." 1600 Becalel, syn proslulého pražského rabína L é v a a nedaleko odtud bratr L e v ů v. O onom vypravuje kolínská pověst, že zemřel náhle v K., otevřev svévolně dopis, který měl z otcova rozkazu donésti do Uher. Kolínští Židé chtěli prý dopraviti mrtvolu nešťastného mladíka do Prahy, ale ani několik párů koní nebylo s to, aby jen hnuly vozem s mrtvolou. I spěchali do Prahy, aby podali otci truchlivou^ zprávu o smrti jeho syna. Jakmile vešli do rabínova pokoje a prohlásili, že jsou z K., přerušil je moudrý rabín slovy: „Přicházíte mi hlásit smrt mého syna Becalela a přicházíte se ptát, co máte udělati s jeho mrtvolou, kterou nemůžete dopraviti do Prahy. Pochovejte klidně mého syna na svém hřbitově. Jest tam dosti zasloužilých mužů, kteří jsou hodni cti, aby můj syn odpočíval vedle nich."

Staré náhrobky jsou různě zdobeny a prozrazují namnoze svým slohem dobu svého vzniku. Nápisy až do šedesátých let minulého stol. jsou veskrze hebr. Odtud hebr.-něm., poslední již také hebr.-české.

Starý hřbitov byl až do r. 1887 používán. Další pohřbívání na něm bylo přes mnohé protesty úředně zakázáno, třebaže tam bylo ještě mnoho volného místa. Toho r. zřídila ch. k. spolu s náb. obcí nový hřbitov na Zálabí a opatřila jej krásnou, velikou obřadní síní a bytem pro hrobaře. Na novém hřbitove byli pochováni vedle sebe rb. dr. Josef Gugenheimer (1896) a jeho syn a nástupce v úřadě dr. Rafael Gugenheimer  (1916).

Kolínská ch. k. měla dosud štěstí; byla spravována . vždy starosty, kteří si byli vědomi svého vznešeného úkolu. Buďtež zde uvedena jména jejich alespoň od r. 1900: Josef Saudek stál v čele do r. 1904, Ignác Šach sel do 1906, Raimund Heller do 1908, dr. Max Braun do r. 1909, Adolf E i s 1 e r do r. 1915, Jindřich Singer do r. 1929, Pavel Poláček do 1931. Nynějším předs. jest obchodní rada vrchní ředitel Max Singer, syn dlouholetého a zasloužilého stár. Jindřicha Singra. Pokladníkem jest neúnavný Rudolf Adler. V čele zbožných žen stojí Hilda  Federová.

Kolínská ch. k. plní dosud své lidumilné poslání: udržuje oba hřbitovy ve vzorném pořádku, pečuje o místní a projíždějící chudé souvěrce, spravuje hach-nosas kalo, fond pro vybavování chudých nevěst, opatřila hroby zde za světové války zemřelých vojínů náhrobky a udržuje styk s nošim cidkonijaus. Jen jednu povinnost zanedbává: nepořádá již kažcloročně spolkové hody. Ale to zavinily dnešní poměry.

Ostatní spolky.

V K. bylo více než dvacet žid. spolků a sdružení, z nichž mnohé následkem změny poměrů úplně zanikly a jiné jen živoří. Zanikla sdružení talmudistů „Šaschevre" a „Rasichevre" a existuje ještě „Talmud tóra", aby opatrovala několik legátů. „Bikur choulím" a j. splynuly s obcí. Ani nedávno zřízený spolek pro pěstování chrámového zpěvu není činný.                 .

Udržel se spolek „Anijim" a „Evjaunim", které rozdávají palivo a macaus chudým.

Velice blahodárně působí „Spolek žid. žen a dívek". Je neúnavně činný ve shonu za penězi, jimiž 'podporuje velmi štědře žid. chudé, žijící V Kolíně a jinde. Přispívá též na podporu projíždějících chudých souvěrců. Byl dlouho řízen Žofií Polačko v o u, Růženou Saudkovou a Antonií Skučovou, dnes stojí v jeho čele Irma Braunovi, choť zubního lékaře, s Hermínou H e 11 e r o v o u, "Pavlínou    Poláčkovou    a    Bertou    Weißen štei-

J3S