„„„^.^-u, ouvtc, a v^nareje jvyšpery. ťrodány byly za ■ 600—1200 kop míš., hotově splacených,, ale penězi lehkými, jichž pět kop vycházelo na jeden říšský tolar. Současně s tímto rozmnožením Židů v městě dělo se též vkládání jejich do živností křesl'. Dne 3. září 1621 uvažovali konšelé, že Žid Šalomoun Slómele ve svém domě v ulici Židovské na rohu do uličky k rynku upravil zájezdný hostinec, tam pivo a víno' čepuje, a nejen cizí Židy, ale i křesť. formany u sebe přijímá; dále že se Židé ujímají obilního obchodu. Dne 3. listopadu žalovali na Šáje Žida, že provozuje řemeslo krejčovské na škodu křesť. krejčí, kterých prý jest v městě 30, málo díla mají, bídně se živí a v těchto zá-davných časích ani kontribuci zastati nemohou. I prosili knížete Lichtensteina, aby na žádost Žida nic nedal, jakož žádá pod tou barvou, kterouž prý Židé dle svých chytrostí a obmyslů výborně trefiti umějí. Leč všecky stížnosti proti Židům nedošly u knížete povšimnutí; neměliť Kolínští posud odpuštění za odboj, ani potvrzení svých privilegií, kdežto Židé čeští požívali tehidáž nemalé přízně císaře Ferdinanda II-, jejž znamenitými sumami na vedení války zakládali. Zejména se to ví o pražském Židu Jakubu Bas-Ševi, který za to jmenován byl „dvorním Židem" a povýšen byl do stavu šlechtického s praedikatem „von Treuenberg". Str. 6 1. — Pan Gryzl, hejtman pansiví a guberna-tor města, všelijak sousedům škodil i na živnůstkách. V době, kdy privilegia městská ůlále zůstávala bez potvrzení císaře Ferdinanda, dával proti všemu obyčeji zámecké pivo čepovati v městě i na předměstích, lidé neosedlí s jeho povolením provozovali různé obchody; solní obchod, potud jen obci vyhrazený, pustil úplně Židům, jichž zvláštním byl příznivcem a od nichž kupoval pro zámek všecku spotřebu masa, sto liber týdně, po 4 krejcařích libru. Jak hluboko za jeho guber-nací v K. klesla vážnost městského úřadu, viděti z chování Adama Zubce Žida práti městskému rychtáři Pavlu Vrchlabskému, u něhož onen Žid na podzim r. 1624 se zodpovídati měl pro jakýs nepořádný trh o konopí, a taklo se naň osupil: „Však ty v hrdlo lžeš jako šelma! Já nejsem podvodník! Žádného práva ke mně nemáš a nic na tebe nedám, ani na šest pánů! Nejsi můj pán. ani já tvůj poddaný! Mohu dobře do komory královské trefiti a na tě žalovati!" Když pak ho přítomný radní servus, Jiřík Šebestiánův, napomenul, aby se ku právu slušněji choval, vzkřikl Zubec: „Co! právo neprávo!" Za takové chování byl vsazen Zubec do šatlavy ; ale když rychtář k němu na pby-čějný dozor přišel, tu Žid jím «trčil, div že ho nesbil, a mocně vyšel ze šatlavy. Str. 9 5. — Nedlouho potom stalo se město K. svědkem popravy nad jednou rytířskou osobou. Byl to Jan Lipanský z Lipan, potomek české rodiny starožitné, jehož otec r. 1588 při válečné výpravě arciknížete Maxmiliána do Polska co podplukovník upadl v zajetí Poláků a potom již zůstal v Polsku. Jan Lipanský r. 1625 dal se v Šlezích najati k jednomu špa-nielskému pluku, který někde v Čechách ležel; leč za tím plukem nepospíchal, ale potloukal sS po Moravě a Čechách. Dne 15. dubna, jda silnicí od Ronova ke K., potkal se s kolínskými Židy, když se vraceli z trhu. I zastavil je a v«lel jim, aby mu ukázali své průvodní listy; potom na nich žádal peněz s pohrůžkou a dobytou zbraní. Oni však se nebáli, kord z ruky mu vyrazili a jeho samého za hrdlo vzali, načež prý „on bandita vyňav pod pláštěm krátkou ručnici, jednoho z nich, Šimona Semecha, syna Izákova, otce devíti dětí. zastřelil a tak nevinnou krev vylil." Ostatní Židé však se vraha pevně drželi, ruce mu svázali a ku právu města K. dodali. Když konšelé zvěděli, že ten vrah Kolín 4 jest rodu rytířského, zaslali dotaz ku král. komoře do Prahy, odkudž 5. máje došla odpověď, aby Lipahského dali mečem stíti. Však téhož dne přišli do rady tři jízdní Chorvaté z pluku Don Martina Huerty, který právě v Hoře a Čáslavě zůstával, a žádali jménem pluku, aby onen Lipanský byl při hrdle zachován a z vězení propuštěn. Jimž odpověděli konšelé, aby dil konšelům, aby na uspokojení obecních věřitelů uložili sousedům a obyvatelům mírnou kontribuci, tu konšelé se tak zachovali, ale kromě sousedů zavázali též všecky Židy, aby na každý týden úhrnem dva zlaté odváděli. To bylo Židům proti mysli a 30. října 1629 žalovali u královské komory, kterak prý konšelé jim ukládají neslýchané poplatky a všeliké protivenství jim činí, takže oni Židé v neděli a svátek ani pěšky ani . s povozy z města nemohou a tak ve své živnosti jsou zkráceni, takže pro sebe, manželky a dítky své často nemají ani chleba a při tom od konšelů zakoušejí žalářování a školy své pečetění. Současné zase žalovali konšelé u královské komory, že prý Židé se zmohli poetem z 32 na 40 osedlých, do všech křesť. živností sáhli, řezníků svých mají nad dovolený počet, v obilí a železe handlují, chleby na prodej pekou, víno na žejdlíky prodávají, nedbajíce zákazů purkmistrov-ských; kontribuce spravedlivě vyměřené městu neodvádějí, na vychování vojáků pomoci nedávají, nad to že z obecního práva se vyzuli, majíce své starší, o nichž prý se neví, kdo je volil a potvrdil. Mezitím, co u královské komory tyto oboustranné žaloby uvažovány byly, přibývalo v K. příčin k dalším sporům. Poněvadž měšťané si stěžovali, kterak Židé v obecní kašně vodu nabírají nečistými nádobami a tak nebezpečí nákazy morové přivádějí, tu městský rychtář zabavil ony špinavé soudky a konve a konšelé postavili Židům zvláštní stojan na vodu v ulici jejich, z toho jim pak vyměřili zvláštní daň z vody 38 zl. 33 kr. ročně, tvrdíce, žekaždý dům křest', platíza svou spotřebuvody ročně 3 zl. 10 kr. k obci, tedy i jim Židům prominuto býti nemůže. Proti tomu zas Židé vykopali sobě na ulici před svou školou, tedy na gruntě obecním, novou studnici hrazenou, a odtud se opatřovali vodou. —'■ Jiný pramen mrzutosti vzniknul, když Židé rozmnožili své kotce a stoky pod loubím na náměstí a tu mimo dni trhové i ve dni nedělní a sváteční své zboží krámské i veteš prodávali lidu sedlskému hlučně á s povykem, a když jim konšelé z každého krámu uložili daň k obci po 5 zl. ročně, tak jak to i křesť. ukládáno bylo, Židé odpírali takovému platu. Aby se vyhnuli poplatku z užívaní výsadní váhy obecné, postavili sobě v. Žid. ulici svůj vlastní přezmen na vážení zboží. Konečně' odpírali placení obecního ungel;tu v branách, tvrdíce, že prý k tomu-jen lidé přespolní jsou zavázáni, kdežto oni Židé prý jsou lidé domácí. Poněvadž pak Židé mnoho povozů měli a k tomu do roka přes 100 kusů jatečního dobytka do města přiháněli, tím odpíráním branního mýta stala se značná újma v městském důchodu. Rozeznání všech těch sporů dala král. komora 'se svolením obou stran na Jana Václava Gryzle z Gryz-lova, který dne 31. ledna 1631, povolav na tvrz v Ko-nárovicích zástupce města K., též př. o. ž., toto narovnání mezi nimi učinil: I. Za užívání obecního stojanu vody v Žid. ulici a jakožto sobbotale z domů někdy křesť., jsou Židé povinni platiti k obci ročně 70 zl. II. Oněch 12 bandlovních Židů, co pod loubím na náměstí prodávají, mají na každý týden' po třech penězích míšeňských k obci odváděti; nikdo jim nemá překážeti v prodeji ani v neděli, ani ve svátek, toliko , měli Židé v ty dni evé handle bez hluku a rozprávek vésti, a kdyby po rynku šel průvod s velbnou svátosti, měli Židé buď klobouky smeknouti, anebo do domů se uchýliti. III. Každé kopání lochů aneb studnic, též rozšiřování svých domů měli Židé jen s povolením obce před ise bráti. Ostatní předměty sporu zůstaly tímto smírem konárovským nerozhodnuty. Str. 12 3/124. — Velkou péči měl páter Hofman o chrám děkanský, a protože krásná ta budova z nedostatku oprav scházela, naléhal u městské rady, aby kostelní krov dala aspoň šindelem spraviti, by klenby nezamokaly. Rozbitá okna kostelní dal děkan vlastním nákladem, svým spraviti. Důstojnost chrámu v té míře mu byla na srdci, že když v máji r. 1633 žid. jeden výrostek, Machl Pacovský, z domu otce svého ke zdem chrámovým střelil z ručnice, děkan o své újmě hö kázal zatknouti á v šatlavě uvězniti do vůle své. S t r. 1 2 6. ■— V běhu válečném měla země česká za let 1628—1631 značné polehčení, že lomoz zbraní shrnul se do severního Německa, kdež vojska hraběte Tilly a knížete friedlandského vzdorující evangelíky krutě stíhala. Zato trpěly kraje české nemálo od četných rot zbojnických. Již počátkem r. "1630 psali Kolínští do Prahy, kterak město jejich i s okolím na velikém ne-