syny Samuelem, Eliášem, Davidem a Lazarem, Izáček, Beneš Pinkas Holý, Jéce Pinkas a synové jeho Josef, Šáje a Levi, Jakub Pelhřimovský, Marek, kt. s Pufl, matkou svou, Šalomoun a Lazar Žatečtí, Izák Roudnický, Josef Nosek, Manasse (Maňásek), Sadoch, Josef Kadeřavý, Mojžíš Šilhavý, Viktorin, Jakub Omšl Benátský, Eliáš Fríz, Šmerl, Mojžíš Muňka, i Eliáš Houser. Vystěhovali se všichni do Polska, a tam přebývali dílem ve Lvově, dílem v Kaziměři Krakovské; domy jejich v K. zůstaly prázdné a v Žid. ulici bylo po osm let ticho jako po vymření. R. 1549 opět vraceli se do K. a ujímali se domů svých, neboť podařilo se Židům krále Ferdinanda přesvědčiti o své nevině, a r. 1551 obdrželi všeobecné dovolení, že opět směli v Čechách přebývati a tu své obchody provozovati. Leč kolínští Židé nedošli ještě klidného v měsfcš přebývání. Z neznámých dosud příčin obdrželi r. .1557 od krále Ferdinanda glejt, aby mohli v zemi rok se pozdržeti a své peníze, co na lichvách měli, vyupomínati, pak ale se měli ze země vystěhovati. Král sám dne 23. července 1558 z Vídně psal radě kolínské, aby Židy v tom podporovala a dne 5. prosince dal dovolení, že jest křesf. volno opuštěné domy žid. kupovati. Však jde na rozum, že Židé se svým odchodem z města nespěchali, kdežto městská rada je k odchodu nutila; ještě 23. dubna 1559 napomínal arcikníže Ferdinand, který v nepřítomnosti otce svého císaře Ferdinanda království české spravoval, konšely kolínské, aby ne Židy nesahali a jim v obchodech nepřekáželi, poněvadž obývají v městě pod glejtem císařským. R. 1559 někteří Žid.é své domy prodali křesťanům, než učinili si ve smlouvě výminku, aby jim v téže ceně byly puštěny, kdyby si oni Židé zjednali dovolení k dalšímu pobytu v městě. Teprve z jara 1561 hnuli se Židé všichni z K., někteří prodali domy křesťanům, jiní nechali svých domů neprodaných. Dne 20. listopadu 1561 nařídil císař konšelům," aby ty opuštěné domy žid. za slušný peníz křesť. prodali a ty peníze aby tak dlouho na radnici zůstaly, až by Žid pro ně přišel. Někteří Židé prodávali domy svým přátelům v obchodě; Viktorin Žid prodal svůj dům za 106 kop č. Pavlu Haymannu v Kutné Hoře, Jakub Omšl Benátský zas obchodnímu domu Šabingrů v Mnichově. Mezi kupujícími spatřujeme i jednoho zchudlého člena stavu panského; bylť to pan Ondřej Jaroslav Zub z Land-steina, který, prodav statek Zápy u Brandýsa, koupil dva žid. domy blíž rohu k ulici Pražské za 100 kop č. a tu r. 1564 umřel, zůstaviv vdovu Elišku z   Holohlav.

R. 1564 umřel Ferdinand L, a na dědici jeho, císaři Maxmiliánu II., jakož byl pán dobrotivý a shovívavý, dosáhli toho Židé kolínští, že směli zase z vyhnanství se navrátiti. Leč nové usazení jejich potkalo se v K. s velkými obtížemi; ti, jichž domy posud prodány ne- , byly, ovšem bez nesnází v nich se zase usadili; zato však křesť., koupivše žid. domy, nechtěli jich bez zisku Židům vrátiti a nacházeli v tom u měs.tské rady, která Židům nepřála, účinlivé zastání. To zavdalo příčinu k žalobám a stížnostem k zemské vládě, z nichž vychází najevo, že mnohem více Židů do města vešlo, nežli se jich vystěhovalo. Zejména žalovali konšelé na podzim r. 1564, že prý do města mnozí neznámí a nikdy nevídaní Židé přicházejí a na úkor chudých sousedů se chytají všeho obchodu, proti čemuž reptá obecný lid. Však zemská vláda se Židů zastávala a ještě r. 1572 nařizoval president komory královské konšelům, aby nepřekáželi Židům, by zase k domům svým přijíti mohli, a to v té ceně, za kterou je byli prodali. Tomuto rozmnožení Židů při městě odpovídá silné dělení domů žid. na tři až šest dílů, jak tehdáž se dělo. Zajímavo však jest, že právě nejbohatší rodové

žid., jako Pinkasové, Jelenové i Muňkové, s nimi  též rb. Mojžíš Malostranský, do K. více se nevrátili.

Str. 15 1. — Menší péči než na šlechtu měli konšelé na Židy, a někdy i dovolili, aby křesť. domy v Židovské ulici směly Židům prodány býti, jen když tito se zavázali k povinnostem sousedským, a tak v letech 1588—1608 pět křesť. domů, na něž křesť. kupců nebylo, v žid. ruce se dostalo.

Str. 17 4—17 7. — Židé, tak jak po svém vyhnanství r. 1564 do města se vrátili, zdržovali se tu na-potom pod ochranným listem zeměpanským. Do roku 1558 bylo "v K. 27 osedlých Židů, kteří své domy měli, do r. 1608 skoupili s dovolením konšelů pět dalších domů v Žid. ulici, na něž křesť. kupců nebylo, a tak sé rozmnožil počet osedlých Židů na 32; při těch pak drahně jiných rodin žid. v nájmu zůstávalo. Pováží-me-li, že r. 1618 bylo v celém království českém 382 osedlých Židů, tož již tenkráte měl K. po Praze nejčetnější ó. ž. K níěstu neplatili žádných poplatků mimo ty, co oněch pět domů křesť. koupili. Také ubytováním vojska nesměli býti obtěžováni; však odváděli těžké poplatky do král. komory. (Žid. berně v celé zemi r. 1618 obnášela 18.000 tolarů, tedy z jednoho osedlého Žida 47 toteců^ročně.)

Mezi sebou tvořili zvláštní o. n., volili sobě vždy na rok tri starší, kteří měli na péči uklizení všech rozepří mezi Židy samými. Při škole své měli Židé. rb. (r.'1541^1559 zastával ten úřad rb. Mojžíš Malostranský, r. 1588 jmenuje sé rb. Kaiman ben V i k-torin, 1591 rb. Izák, 1603—1608'rb. Michael, 1620 rb. Pinkas), kt. a školníka, kterýž zastával i úřad žid. servusa. Pro bití dobytka dle svého ritu měli své řezníky, jichž dle smlouvy s městskou radou r. 1572 nemělo býti více než čtyři. Jinak podléhali Židé městskému řádu policejnímu i soudnímu; nově zvolení starší jejich podléhali stvrzení U konšelů, a dostávalo se jim při tom rozličných napomenutí, jako na př. 1603, aby vedle povinnosti své ke každému spravedlivě se zachovali, dále aby zapověděli svým Jideni V neděli a ve svátek po. městě se potulovati; řezníci, jejich aby křesť. masa neprodávali, ve fěrtoších aby nechodili a psů zbytečné nechovali. R. 1611 vystavena pro Židy zvláštní šatlava za školou na útraty Židů samých, neboť starší jejich sami prve si stýskali, že když který Žid do obecné šatlavy přijde, tam prý jen obžerství se oddává, divně se chová a spíše se horší, nežli by se napravil.-                  .                      ■>

Kolínští Židé měli na všem způsoby Židů polských; poukazují k tomu zjevně jména něm.-žid.. jaká svým dcerkám dávali na př. Hyndl (kuřátko), Vögele (ptá-ček), Pufl (loutka), Golde (zlatá), Gytl (dobrá), Piu- -mel (květinka), i příjmení rodinná, jako Šeftl, Šmerl, Kakrle. Süßkind, Mandl, Šloml, Kašmaul a j., ták jak vše u polských Židů bylo v obyčeji. Mezi sebou mluvili německy a v arch. městském nacházejí se tytéž cedule jejich německé, chaldejskou literou psané.

Ve výživě své byli nemálo obmezeni, neboť nesměli mimo domy své míti jiných gruntů, ani dobytek chovati mimo koně k tahu. (Chovali si také kozy, kíeré se pásly na parkaně při domech žid.; ty kozy vylézaly však až na hradby za komonicí bujně tam rostoucí, z čehož vešlo město K. v lehkost a posměch u vůkolní šlechty, jako by kozy jim hradby hlídaly. Proto bylo Židům r. 1603 pasení koz na parkáne zakázáno.) Také překáželi jim konšelé ujímati sé těch řemesel a obchodů, které od sousedů provozovány byly. I zůstaveno iiylo důmyslu žid., aby kromě lichvy, ktejrou provozovali téměř všichni Židé, jiné prameny výživy vyhledávali. Bohatší z nich měli rozsáhlé spojení oi>-%"jJ chodní za hranicemi, kupujíce cizozemské zboží střižní

né, zbraně, slané ryby, jižní ovoce, sladká vína, jiní zas prodávali skla, krátké zboží kovové i kožené, nástroje hudební i veteš. V knihách smluvních čteme často o značných sumách, které kolínští Židé zahraničním, firmám byli.dlužni. R. 1572 táhli se Norimber-čané Sebald Airar a Baltazar König k pozůstalosti po Šťastném Židu pro dluh 1000 zl. R. .1583 byl Mojžíš Benátský dlužen Martinovi Selingovi v Lukově (Dolní Lužice) 400 zl., Josef Žid Krištofu Weissovi v Solnohrade 422 zl. a téhož r. vyplaceno bylo z pozůstalosti Viktorina Žida Janu Braunovi v Solnohrade; 204 zl. a Donatu Götzovi.v Kleve (v Porýní) 253 zl. R. 1611 platil Israel Moravec Bartoloměji Podesíta v Modeně vlašské 389 zl. Bavorští pláteníci v Landshutů měli r. 1614 u Šimona Isakova 727 jzl. a po r. pak 100.9 _.zl. I ě Jihlavou, Vídní, Lincem i Šteierem měli kolínští Židé spojení, a to vše svědčí o rozsáhlém, jejich velkoobchodě. Prodávali pak buď ve svých domech aheb.q jezdili po trzích výročních a mívali vlastní syé potahy, jakož téměř v každém jejich domě marštale byly.

Od konce 16. stol. nastala v  městě  velká  kyselost proti Židům, když dali se do pokoutního prodeje masa. Dle úmluvy z r. 1572  směli Židé pro   svou potřebu masa míti Čtyři své řezníky; který z nich by však maso z města na prodej vynášel, ten měl pobráním, masa a pokutou kopy gr. č. trestán .bytů První vykročení z tohoto závazku způsobila správa zámku kolínského, když zamluvila sobě u Židů zadky a droby dobytka u  nich poraženého pro zámecké služebnictvo a krmení loveckých psů nizozemských. Totéž pak činila správa císařského zámku poděbradského. Toho použili Židé   záhy na svůj prospěch, skupovali u vůkolní šlechty dobytek (na úvěr prodávali jim  dobytek jp.áni  Hrabáňové -na Peckách, Sigmund z Freudenbacnu na Konárovicích, Václav Vchynský z Vchynic a j. Ve smlouvě tržní vždy připomenuto, že mají Židé ve smluvený   čas   zaplatiti beze všech fortelů a obmyslů žid.), napořád ho bili a, pod záminkou jízdy do Poděbrad rozváželi zadky hovězí a skopové po vůkolních vesnicích, ba  i  hostinské domy v K. dávaly si od Židů  za   tmy   maso   donášeti. Tím pak přišli kolínští řezníci na veliký úpadek, velký díl jich musili řemesla nechati, výsadní krámy své pro. dáti a pak s nouzí a bídou se potýkati. V té příčině šly v letech 1595—1615 časté žaloby konšelů na Židy k ú-řádu císařské komory, potom k samému císaři Matiáši, jejž 23. října r. 1615 písemně prosili, aby stará privilegia cechu řeznického obnovil a rozšířil na   ochranu proti těm „Židům fortelným a obmyslným". — Konšelé také bedlivě k tomu přihlíželi, aby-křesť.   mimo obchod s Židy se nestýkali;  proto   zakazov-ali   křeší.,» aby Židům sloužili, pod jejich krovem spali; ba pradleny ani jejich prádlo přijímati nesměly. V -«as moru zakoušeli Židé veliké protivenství, neboť vždy   se   jim dávala vina, že ze svých cest obchodních nákazu morovou do města zavlékli; pak nesměli ze Ž„id. ulice vy-■    cházeti, ani  v kašně  svými  nádobami  vody   nabírati; v moru r.   1613—1614   dali. konšelé  oba  vchody   do Zid. ulice zazdíti.

^ 11. d í 1, s t r. 2 8. — Za Bedřicha Falckého byly uloženy K. těžké daně. Poněvadž té doby důchod obecní úplně byl vyčerpán, odhodlali se konšelé dne 4. září k těžkému kroku, založili totiž sousedská registra, vedle nichž^ každý soused osedlý měl týdně k obci odváděti po pěti groších, nájemník a šenkýř po dvou, podruzi po půlgroši. Z devíti sousedů měl vždy jeden odpovědným výberčím býti. Židům uložen týdenní plat dvou grošů z domu. •        ■      .        .

^ Dan ta způsobila v městě všeobecnou nevoli u chudších sousedů a nájemníků, zvláště když vždy vice so jevilo, že fšecky těžké oběti pro věc krále Fridricha jsou marné, ä že veliká záhuba na celou zemi se valí,

jakož císařské vojsko dne 24. září ve velké sile do Cech vešlo a s neodolatelnou mocí postupovalo. Židé kolínští již 10. září prosili, aby jim bylo na dani sleveno, udávajíce, že mají v ulici své 15 sirotčích domů. Mnohem hojnější byly žádosti chudých sousedů .a nájemníků za slevení daně týdenní, a mnozí v tom si vzdorovitě počínali.

Str. 3 6. —  (\   prosinci 1620 okupace města vojskem.)   Nastala radě vskutku práce veliká, poněvadž za  sedmnáctidenní  vojenské   okupace  všechen řád  a všechna kázeň v městě byly porušeny. Stalo se mezi jiným, že vojáci, cokoliv ve vůkolnich všech a rytířských .sídlech na dobytku, šatstvu i skvostech ukořistili, vše zase v K. zpeněžiti hleděli a ty věci sousedům, podruhům, zvláště ale Židům prodávali. Jakmile vojsko odešlo, přihrnuli se sedláci vůkolní s čeledí svou do města, aby pátrali po svých věcech uloupených, a jižjiž chystali se k útoku na ulici Židovskou. Tu konšelé, do toho se vložili, vesničany z města vybyli, ale zároveň podruhům, jakož tilo neměli práva na chování všelikého dobytka, pobrali všecky .koně i krávy od vojáků koupené a dle možnosti poškozeným zpět vraceli. Nemeškali pak Židé knížeti Lichtensteinovi 17. prosince  do Prahy  takto  psáti:  „Nemůžeme VKMti pokorně tajiti, kterak se na nás chudé Židy. veliká těžkost .- nevinně hrnouti chce. Neboze soldáti, jichžto 4000 až .dosavad v městě K. v kvartýru zůstávalo, vyjíždějíce (odtud na pajt do okolních vesnic, co tam sedlákům kterých věcí pobrali, toho při svém do města navrácení křesť. na; prodej nabízeli, kteří toho předek měli a  od nich všelijaké věci kupovali; co  rozprodati nemohli, s tím mezi nás teprve docházeli, a to na nás, abychom od nich kupovali, bezděk a z donucení míti chtěli, a tak jsme chtíce nechtíce kupovali. I chtěli proto sedláci a ,sběř obecná příbytky naše vy tlouci, kdežto my za nic nemůžeme, ano  sami jsme  od soldátů ke škodě přišli a mnozí, z nás skrze ně o všecko jsou připraveni, což pánu bohu poroučeti jsme musili. I nepochybujeme, že purkmistr a rada mají dobrou vůli, nás chrániti, ale proto přece prosíme, aby Vaše Milost jim sama  to  obzvlášť  naříditi  ráčila."

S t r. 4 6. — I hleděli sousedé zbaviti se břemen vá-* léčných prodáváním svých domů, jakož r. 1621 prodaje deseti domů uvnitř hradeb ležících, do. knih městských řádně zapsány byly. Leč nebylo dosti kupců křesť. a proto někteří sousedé nabízeli domy na prodej Židům. Dne 8. září vstoupil do shromáždění konšelů David, starší o. ž., a oznámil, kterak Karel Oves, šenkýř, a Jiřík Duka, sedlář, své domy nabídli Židům, i piosil, aby páni k tomu dali svolení. Než konšelé ne-svolili, ba obeslali na radnici Ovsa a Duku a kárali je, proč sobě křesť. společnosti tak málo váží, kdežto oba zde rodilí jsou, tu manželky i dítky mají, a o toru by věděti mohli, že vojna vždy trvati nebude; také že jim toho. nekáže nutná potřeba, aby své příbytky za malý-.peníz Židům prodávali. Leč přes vše domlouvání prodal Duka svůj nárožní dům u brány Pražské potají ' Lvu Izákovu Židu za 180 kop č. a šel na vojnu. Konšelé ovšem prohlásili tento trh za neplatný, a když Lev Izákův proto u knížete Lichlensleina žaloval, hájili se písemně, dokládajíce se tím, že Žid s obcí netrpí, vojáků neubytuje, čehož pbého prý v této zarmoucené válce^jest velice potřebí a také že rozmnožení Židů v městě jest na újmu živnůstkám sousedským. Ale marné bylo vše bránění; již následujícího roku, když bída vždy horší na město doléhala, přešlo ■7 křesť. domů v ruce Židů a zapsány jsou jim řádně do knih městských. Byly to domy v ulici ke Kouřimské bráně Mikuláše Stehlíka, bednáře, Marjtina Franka, ševče, -Jana Krumpolce a pustý mydlářský (č. 10). u   Pražské   brány   domy   někdy   Jiřího   Buky,   Petra