pomník  Mořice  Goldschmidta.  Městský  kronikář  dodává: „Roztříštil se na mnoho kusů."                   ;.

V  r. 1863 jedná se opět o rozšíření hřbitova. Město žádá   za   čtver.   sáh   2   zl.   Ke   koupi   došlo   teprve v r.  1878. Pohřební ústav kupuje 930 čtver. sáhů za 930 zl. z parcelí 1624, 1625, 1627 (1637) a 2381

Hřbitovní domek (nemocnice a byt) číslo pop. 359 vyhořel v r. 1866 a znovu postaveny 2 světnice a 2 komory. Rozpočet na domek, rozšíření hřbitova a úpravu plotu zní na 2073'65 fl., později v roce 1867 na 2238'42 zl. Úhrada vykazuje značné dary, celkem 129501 fl. Z tobo jsou větší dary: Adolf Mautner 200 zl., Josef Mautner a Hartmann Hirsch po 100 zl., S. L. Sobotka 50 zl., Max Mautner, Frank & Adler, MUDr. Seegen po 50 zl. Většina darů je od souvěrců mimo H.                             .         -

V   letech osmdesátých je hřbitov v ubohém stavu. Pomníky povalené a zarostlé travou. Úroky z četných nadací a sbírky umožnily, aby hřbitov byl uveden do pořádku. Pomníky postavil, opravil a očísloval sochař a kameník J. Černý v H. za 105 zl. 20 kr. Upraveny též schody a cesta ke hřbitovu.

V   letech   devadesátých  již  hřbitov nevyhovuje požadavkům doby a úřady naléhají na zbudování nového hřbitova na jiném místě. V roce 1897 má obec nový hřbitov a uzavírá starý slavnostně 31. prosince téhož roku9).

Od té doby vyžaduje si udržování hřbitova značných nákladů. Větších oprav bylo v r. 1908 nákladem 1300 K. Předseda bratrstva sbírá -po členech v H. a píše příznivcům mimo H. Sbírka vynesla 890 K, z toho jsou dary: V. Mautner z Markhofů 400 K, cis. rada K. Hirsch 100 K, c<ba ve Vídni, 'hořické firmy B r a t ř i Goldschmidtovi90Ka Hirsch & synové 100 K.

Dnes jsou mnohé pomníky opět povaleny,- nadpisy pro bující mech nečitelný. Na hřbitově je několik vojenských pomníků z dob napoleonských.

Novýhřbitov. Potřeba nového hřbitova jeví se již v r. 1890. V následujícím roce navrhuje město israelské obci, aby pochovávala své členy na projektovaném novém městském hřbitově, jenž sloužiti má obyvatelstvu všech vyznání. Israel obec náb. však usnesla se postaviti svůj hřbitov. Město nabízí pozemek sousedící s novým městským hřbitovem (1477 čtver. sáhů) za 420 zl. za korec a navrhuje, aby se israel. hřbitov stavěl zároveň s městským. Israel, obec stavbu odkládá na dobu, až bude míti potřebný kapitál. U úřadu žádáno, aby na starém hřbitově se mohlo pohřbívat do r. 1897. Nabízený pozemek od města koupen 20. července 1896 za 773-85 zl. Vypsána soutěž na stavbu plotu, portálu a úpravu cesty ke hřbitovu. Rozpočet prací s hmotami zní na 6110 zl. V prosinci přijata nabídka stavitele Karla Štastného na 5954 zl. Dö stavební komise zvoleni Jindřich Kraus, Josef Levitner a Josef Adel. Na jaře r. 1897 započato se stavbou pod dozorem Bedřicha Peka, tupl. a úř. aut. inž. v Jičíně, jenž dohlížel v minulých letech na stavbu měst. hřbitova. Stavba na podzim skončena a 1. listopadu hřbitov slavnostně vysvěcen za velké účasti občanstva z města a okolí. Pořad slavnosti byl tento: 1. Shromáždění souvěrců a hostů na náměstí. 2. Odchod ke hřbitovu. 3. Žalmy před branou. 4. Průvod po hřbitově a chorál. 5. Slavnostní řeč rabína dra G. Weinera z Prahy. 6. Reč starosty nábož. obce israel.  a  předsedy Chevry.   7. Modlitba.

Rabín dr. G. W e i n e r z Prahy řečnil česky na téma: Prach a popel jsi, v prach a popel se obrátíš. Starosta  ž.   o.  Josef Müller  vítal  účastníky takto:

„Přes 200 let trval starý, úctyhodný náš hřbitov, jehož brány od nynější doby navždy se zavrou, a zde před námi velký lán země   čeká   na   mrtvou  kořist  svou.  Kéž  by  ta  kořist  měla   po-

žehnaný život za sebou, kéž by se o každém říci mohlo: ,Dobřý boj dobojoval, šlechetně život dokonal.' Když potřeba kázala starý hřbitov zavříti, usneslo se si. měst. zastup, poskytnouti pozemek pro nový hřbitov v sousedství měst. hřbitova a protož jménem náboženské obce naší prosím, aby slav. měst. zastup, přijalo nejsrdečnější vřelé díky za tuto přízeň a podporu. Prosím snažně slav. zastup, obce hořické, aby nový hřbitov náš a svatyni naši laskavě vzalo v ochranu svou a péči."

Dozorcem na hřbitově ustanoven městský hrobník. První zde pohřbený je Heřman Doktor, 85 let stár. Hřbitov s pozemkem, úpravou cesty, zděným plotem, portálem a s nápisem „Prach jsi a v prach se navrátíš" stál asi 8000 zl. Úhrada docílena sbírkou mimo Hořice, darem Chevry, obětavostí všech souvěrců v H. a hotovostí obecního jmění.

Uvádím větší dary v letech 1895—1897:

500 zl. Vilém, Quido Goldschmidtovi; 300 zl. JUDr. Rud. Mandelbaum, Vídeň; 150 zí. Heřman S. .Doktor, Náchod; 100 zl. ředitel Hynek Fleischner, Brno, Ferdinand Goläschmidt, Praha, Josef Goldschmidt Vídeň, Karel Löwith, Vrchlabí, Eman. Feuerstein; 75 zl. JUDr. Ant. Müller, Karla Straussová, Vídeň, Hynek Sommer, Koclířov, Hugo Fuchs, Vídeň, Arnošt Mautner, . Vídeň, Gustav rytíř Mautner, Vídeň, Arnošt Hirsch, Vídeň, dr. Arnold Hirsch, Vídeň, Ferd. Gold-schmidt, Vídeň, Josef Sobotka, Praha. Chevra kadiša darovala 1500 zl.

R. 1900 postavena na hřbitově modlitebna. Plány zhotovil vídeňský staveb, rada arch. Vilém Stiassny. V r. 1902 vypracován hřbitovní řád a nadříz. úřadem po nepatrných opravách schválen v r. 1903.

R. 1902 vypracoval stavitel K. Štastný z Hořic plán hrobů a hrobek. Podle něho má hřbitov 4 pole pro dospělé s 572. hroby, pole pro děti s 96 hroby, pole náhradní s 50 hroby, mimo to 54 hrobky. (Plán schválen c. k. místodržit. 29, června .1903.) Hřbitov má svou studni, jejíž voda podle rozboru v hořické lékárně je dobrá.                       . .                                     .  .   :

V r. 1933 o. ž. postoupila městu asi půí korce hřbitova se studní pro rozšíření měst. hřbitova. Město za to svým nákladem přemístilo zeď ß právem přístupu ze žid. hřbitova ke studni, opravilo synagogu a zeď kolem starého žid. hřbitova. Nábož. obec židovská doplatila 2500 Kč.

Škola.

Míněna je škola, která nahrazuje vzdělání v rozsahu školy obecné10).

1782—1825: Škola zal. 2. května 1782 podle dvorního dekretu z r. 1781, aby při žid. obcích byly zřizovány něm. školy. Prvními učiteli jsou: Bernhard Breslauer, Josef J a r o s c h, Abraham Beer, Löwi Sobotka, žák prvního uč. Bernh. B.r.es-1 a u e r a, Šalamoun Sobotka. Škola umístěna „pod bytem rabínovým", pak se stěhovala sem a tam, v r. 1808 postavena učebna z dřevníku.

1826—1829. Od r. 1829 je uč. opět Löwi Sobotka, otec Šalamouna; Sobotky. V r. 1826 jsou ve škole 64 děti.

1830—1840: Bohatší Židé pro své děti vydržují si domácí učitele, část žid. dětí chodí do soukromé školy (pokoutní = Winkelschule) Samsona Felixe, óbch. kožemi, a do druhé školy stejného druhu, kde učí N. Jansik, přistěhovalý a v H. pouze.trpěný Maďar. Část Židů hodlá posílati své děti do městské školy katolické. Tyto okolnosti značí úpadek něm. školy israel. a proto učitel Sobotka žádá ochrany u úřadů pro svou existenci, školu israel., zvláště pak, aby jmenované dvě pokoutní školy nebyly trpěny. Löwi Sobotka je znám jako výborný učitel a vychovatel, od rabína vyznamenán je titulem „Mořenu".

1840—1850: Zpráv není.

1851—1860:   Počet   školních   dětí   stoupá. Je jich

186

kolem 70, v roce 1861 pak 81. Z učitelů uvádí se Petr Fuchs.

1861—1870: Škola je podle záznamů v r. 1863/64 trojtřídní. Učiteli jsou Petr Fuchs, jenž odchází .1870 na odpočinek, Fischer, Stiastny, Markus Vantoch, nar. 28. ledna 1836 v Libni u Prahy.

1871—1880: Nadučitel Stiastny do r. 1872, uč. S a x 1 odchází v r. 1871, přichází za něho uč. Jos. S e g e r, nar. 7. února 1837 v Nemoslavičích u Ml. Boleslavi, Markus Wantoch je správcem školy od škol. r. 1872/73 do 1879/80, v r. 1876 uvádí se opět uč. Jos. S e g e r, ve škol. r. 1879/80 veden je uč. Josef Kraus. V r. 1873 založena školní knihovna o 300 svazcích. Škola se stává dvoutřídní. Počet žactva je před r. 1871 přes 100 ,ve škol. r. 1869/70 106, 1870/71 102, 1872/73 klesá na 69, 1876/77 již jenom 54, 1879/80 52. Školním dozorcem uveden MUDr. Karel Lede-r e r, jenž urovnal nepříjemnou stížnost rodičů na školu, že se děti málo naučí a jsou přetěžovány úkoly. V r. 1877 vyhověno žádosti obce israel., aby škol. děti mohly při tělocviku používati tělocvičny měšťanské školy.

1881-^1890: Počet žactva klesá z 50 na 40. Učitelé: Správcem školy Josef Segerdor. 1887, kdy zemřel11), Josef Kraus do r. 1883, za něho Ludvík Kollmann, nar. 2.6. ledna 1864 ve Votici, od r. 1887 je správcem školy Isidor Schwager, v r. 1889 (pouze 5 dní) Amalie Spindlerová, jejíž ustanovení nebylo úřady schváleno, poněvadž učitelky tehdy nesměly učiti na smíšených školách, po ní Abraham M a d e r. V r 1881 hovoří se vážně o stavbě vlastní školní budovy. Zatím je škola v nájmu v soukr. domě čís. 449. 10. března 1881 koupen od povozníka AI. Erbana dům se zahradou čp. 167 na náměstí za 2600 zl. Koupi zprostředkoval bývalý purkmistr Hynek Raiman. Rozpočet na úpravu školních místností je od stavitele Jana Poličanského a zní na 6746*70 zl. Nadšení, že obec bude míti vlastní školní budovu, bylo velké, jak dokazuje sbírka příspěvků a darů. Sešlo se 3090 zl., z toho je 1000 zl. dar Hynka Ad. Mautpera, rytíře z Markhofů ve Vídni. Jiné podpory dostalo se škole půjčkou od Chevry v obnose 1000 zl. R. 1882 školní místnosti dostavěny a slavnostně otevřeny. Dům osvobozen od daní.

V   listopadu   1882   místní   odbor   Ústřední   matice školské   v H. navrhuje   zrušení   žid.   školy   s   výzvou k předst. o. ž., aby dítky své posílalo do školy české. .. Odůvodňuje svůj návrh takto:                                   .

; Židé žijí v českém městě, přes to vydávají se za odpůrce českého lidu. . Společná docházka dětí křesť a žid. bude míti příznivý vliv na výchovu. Německé školy v H. není třeba. Na českých školách se učí též němčině a děti žid. v těchto hodinách a domácím hovorem se také naučí německy. Jest třeba ohledů k českému městu. Duševní úroveň z dvoutřídní obecné školy je u přirovnání k osmitřídní škole- (obecné a měšťanské) nízká.    .

Náboji, obec israel. odpověděla:

S úctou podepsaný předs. ž. o. n. dovoluje si tímto ctěný dopis Váš ze dne 22. listopadu b. r. zodpověděti. Předseda jmenované tibče s velkým potěšením uznává význam přátelského smýšlení i Vašeho, a to tím více, anť se upomínky na leckteré nepříznivé nakládání zbaviti nemůže. Nespravedlivou předhůz-ku však, že obec naše národu českému co protivník se ..vstříc staví, musí se vší opravdivostí odmítnouti. Příslušníci obce naši  sledním   sčítání    lidu              ě      k    obe ovací   řeči

 a  stranu  českou

staví, musí se vší opravdivostí odmítnouti. Přísl při   posledním   sčítání    lidu   vesměs   k    ob české se  přihlásili,  při volbách  vždy  n  ili          žd                         ží    b     lšíh

 hlásili, při volbách vždy na stranu českou  vždy se vynasnaží, by lepšího dorozumění se  ny křesťanskými i       bdti     džli   C

obou řečí našim dětem výhodnou bude. —■ Tímto opravením mylné myšlenky Vaší, že škola naše výhradně . německou jest a s vyjádřením, že zdejší školu měšťanskou děti ze školy naší vystupující navštěvovati mohou a vskutku navštěvují a s dalším vyjádřením, že Vaše přívětivé pozvání stran školy obecné přijmeme, pakli by nám oběti peněžité příliš velikými se býti zdály, odpadne pak odpověď na ostatní odstavce ct. dopisu Vašeho sama sebou. — Nížepsaný předseda přece všřk nemůže opomenouti své hluboké politování vysloviti nad tím, že myslíte, jako by antisemitské třenice důkazem, jinak řečeno, následkem toho byly. Tyto třenice jsou zlosyněm proti vzdělanosti a neslouží nikoliv nynějšímu času pokročilému ke cti. My, Židé, považujeme se za rodáky a ne za hosty vlasti naší a skorém bychom pyšnými býti mohli nad tím, když si vzpomeneme, že nám co dětem při vyučování bible se vštípilo:

Cizince nermuť a nepotlačuj ho! (II. 20. 22.) Nepotlačuj cizince v zemi své! (III. 19. 33.) Jak rodák, tak i cizinec'má býti ctěn, který se u vás zdržuje, a miluj jej jako sebe samého! (III. 19. 34.) Totéž právo má míti cizinec jako rodák. (III. 24. 22.) Nezkracuj cizince v právu jeho! (V. 24. 17.) Proklát budiž, kdo cizince v právu zkracuje, neb vdovu a sirotka.  (V. 27. .19.)

Jest Vám nyní volno toto zkoumati. Přijměte projevení nejhlubší úcty.                                                   Hirsch, předseda.

V Hořicích, 14. prosince 1882.

,Od r. 1884 má škola právo veřejnosti. — 8. června 1888 Josef Šťastný v městském zastupitelstvu navrhuje toto:                                     :                       v

„Slavná městská rado! Račiž po úřadě s vynikajícími členy a zástupci I. sboru voličského vyzvati representanty zdejší o. ž. k jednání, zdali a za jakých podmínek byli by ochotni soukromou školu svou s vyučovacím jazykem německým zrušiti a děti své k vůli asimilaci a národnímu smíru do našich českých škol posílati, po řízení pak s dotyč. faktory v nejbližší příští schůzi  zastupitelstvu  našemu  o  tom  zprávu  podati."

Návrh přijat.

17. října 1888 vzata na vědomí ve schůzi měst. zastupitelstva odpověď obce israel.:      -..                 í

„Slavný městský úřad v Hořicích! Zástupcové zdejší >israel. obce byli vyzváni přípisem Vaším ze dne 6. srpna 1888, aby vyslovili se, zdali souhlasí 8 tím, aby zdejší konfesionělrií israel, škola zrušena byla. Po dobrém uvážení usneseno bylo, aby zdejší od nepaměti zde stávající konfesionělní israel. škola, tak jako doposud jest, i nadále ponechána byla, an škola tato vlastním nákladem obce israel. vydržována jest. Poznámka p. navrhovatele ve schůzi obec. výboru z 8. června 1888, že by škola tato po čase za břemeno městu připadnouti mohla, jest zcela bezdůvodná— neb v pádu, že by obec israel. školu tuto vlastním nákladem vydržovati nemohla, samou zrušiti zajisté „neopomene. V H. 17. října 1888. Feuerstein, za zástupce obce israelské."                                                    •

Výsledky vyučovací byly v tomto období velmi uspokojivé. Jako zvláštnost uvádí školní kronika, vedená od r. 1867, že r. 1890 vykonalo 6 žáků školy přijímací písemnou zkoušku do střední školy s takovým prospěchem, že jim byla ústní zkouška prominuta. Tento prospěch uvádí se i v dalších letech. Školním dozorcem je v roce 1890 Adolf Mautner, nástupcem   jeho   až   do   zrušení   školy   Arnošt   Feldmann.*

R. 1891—1898. Správcem školy (říd. uč.) je J. Schwager, učiteli do r. 1894 A. Maděr, pak Adolf Mellion. Počet žactva náhle klesá. Ve škol.r. 1890/91 bylo 30 dětí. Školní kronika píše o: nebezpečí, že bude škola úředně zrušena. Školné od 30 dětí nestačí, aby byly kryty nejnutnější školní potřeby. Provedena sbírka, která vynesla 900 zl. Žádost obce v r. 1891 o subvenci pro školu zamítnuta pro malý počet žactva. V škol. r. 1896/97 jsou zapsány pouze 22 děti. Proto škola byla přeměněna v jednotřídní s uějtelem J. Schwagrem. Učitel A. Mellion zůstává v H. jako kantor a uvolněné učebny použito ke schůzím předst. obce.

R. 1894: „Hořický list" vytýká o. ž., že má německou školu vydržovanou „Schulvereinem". Předst. o. ž. zaslalo opravu, že žid. škola nedostává podpory od něm. Schulvereinu.    .    •                                  -.     .

trn