srrazovských Zídů sahaly daleko za hranice. Jejich prodavači, „pírníci" zvaní, prodávali až v Rakóusích, v Bavořích, v Sasku. Peří zasíláno bylo do Francie, Belgie, Holandska, ba přes Hamburk až do Ameriky. Obchodováno též s Orientem a peří odesíláno do Smyrny, Damašku a Jerusalema. Strážovský poštmistr Holub podle rodinné tradice míval prý pernou práci s přepočítáváním cizích valut, zejména turecké. Kladky dosud visící na domech „u Šípků" a „v Pérovně" připomínají někdejší eksistenci dnes už zaniklého velkoobchodu s peřím. Mnoho strážovských Žídiů se živilo „hausírnictvím". Nakupovali a rozprodávali látky, zejména sukna v Bavořích, Rakóusích, ve Štýrsku, ba až v Tyrolích. Cizí Židé-hausírníci, kteří na své obchodní cestě, zavítali do St., museli přenocovati v t. zv. „židovské hospodě". Jest to nynější dům čp. 147 po chalupě „v Myší díře" zvaný. Dům ten sousedí těsně s farskou zahradou. Patronát katolického farního kostela strážovského v Bystřici u Nýrská (rodi knížat z Palme) postoupil část farní zahrady na výstavbu této židovské hospody hlavně z toho důvodu, aby ji měl na blízku katolický farář strážovský, který měl za povinnost na Židy-hausírníky v této hospodě nocující dozírat. Pád absolutismu politického v Rakousku měl za následek, že se konečně i Židům dostalo po dlouhých staletích útisku a přezírání všech občanských práv. Padly hradby předsudků a všechna výjimečná nařízení z dob dřívějších proti Židům směřující pozbyla platnosti. Velmi důležitou vymožeností a cenným ziskem pro Židy byla volnost pobytu. Proto ^— podobně jako všude jinde — i Židé .strážovští, omezení dosud ve svém pobytu na své stísněné ghetto, zakupují se znenáhla i po ostatním, městě. Tak podle sdělení starých pamětníků zakoupili se a byli držiteli těchto popisných čísel: čp. 110 vlastnil Jakub Stadler, obchodník, čp. 111 „ Josef Stadler, obchodník, čp. 113 „ Isák Singer, advokát ň. o., čp. 105 „ Leopold Stadler, čp. 106 „ Salomon Bruml, rolník, čp. 145 ,, Sam. Sprinzel, sklenář, čp. 154 „ Kalma, řezník, čp. 146 „ Janovská Eva. Kromě uvedených tuto domů byli Židé držiteli ještě popisných čísel 39 (u Benešů), 42 (u Vrčánů), 45 (u Kubů), 47, 139, 122, 30 a 31. Za změněných poměrů chápali se Židé strážovští vedle obchodu též jiných povolání. Tak Hermann Bruml měl v čp. 182 velmi prosperující řeznictví, David Dlouhý měl masný krám v čp. 109, v čp. 42 připomíná se žád-sklenář, podobně v čp. 145 měl sklenářství svrchu již jmenovaný S. Sprinzeles a po něm Samuel B 1 o c h, v čp. 196 byl žid-pernikář, v čp. 106 byl Salomon Bruml, rolník. Podle zápisu- katolické fary ve St., která měla nad místními Židy dozor, byly v letech 1827—1838 ve St. tyto rodiny: Beneš Herrmann, Brummel Rosalie, Beneš Josef, Beneš Israel, Bruml Benedikt, Kiibl Ferd., Kochner Isák, Kühner Emanuel, Kosner Kateřina, Kohnerová Hermína, Lewith Juda, Lewith Mayer, Lasner Marie, Lasner Isák, Lasner Anna, Lewith Jakub, Lewith Sara, Lewith Katharina, Lewith Esther, Lasner Simon, Lewith Magdalena, Lewith Sophie, Lewith Barbara, Lewith Filipina, Möller Františka, Singer Isák, Singer Katharina, Stadler Leopold, Singer Leopold, Singer Judith, Stadler Adolf, Sprinzel Karolina, Stadler Samson, Steinbach Josef, Singer Marie-Stadler Josefina, Singer Samson, Steinbach Moses, Stadler Sofie, Sprinzel Jakub, Weiner Františka, Weiner Anna, Weiner Jakub a Weiner Karolina. Z rodu nejpočetněji zastoupeni byli Stadlerové, Brumlové a Weinerové, po nich Lewithové, Singrové, Blochové, Kiiblové, Steinbachové, Sprinzlové a j, V druhé polovici XIX. st. usazeny byly ve St. tyto židovské rodiny: 1. Abraham Stadler v Lázni (žid.), obchodník peřím, 2. Josef Singer, majitel koželuhovny, 3. Isák Singer, pernikář, 4. Samuel Bloch, sklenář, 5. Josef Kohner, řezník, 6. Dawid Löwith, řezník, 7. Josef Bruml, řezník (ovcí), 8. Herman Bruml, řezník, 9. Bernard .Weiner, rabín a. žid. učitel, 10. Regina -Lewithová, soukromnice, 11. Jakub Stadler,, obchod střižným zbožím, 12. Josef, Stadler; .obchod střižným .zbožím, 13. Benedikt Stadler, výroba á. výčep lihovin, 14. Isák" Bruml, obchod smíšeným a střižným zbožím, 15. Moric- Singer, .1. p o š t.-mis t r ve Stráž o v ě, obchod železem, 16. Ignác Stadler, obchod smíšeným zbožím, 17. Emanuel Seligman, obchod smíšeným zbožím a obilím, -...-■ •--..- 18. Jakub Bruml, obchod smíšeným a střižným zbožím, 19. Adolf Bruml, obchod střižným zbožím, 20. Samuel Weiner, obchoď smíšeným zbožím, 21. Eva Janovská,' obchod střižným zbožím, 22. Rosalie Kiiblová, obchod střižným zbožím, 23. Fridrika Weinerová, obchod /střižným zbožím, 24. Benedikt Bruml, obchod smíšeným zbožím, 25. Simon Sprinzel, soukromník, 26. Josef Steinbach, žid. kostelník a obch. kožemi, 27. Salomon Bruml, rolník a obchodník dobytkem. Jest přirozeno, že tak silná ž. o., kterou tvořili Židé ze St., z nedalekých Běšin a Čachrova, měla svou vlastní synagogu. Historická zpráva z r. 1680 zmiňuje se o tom, že Židé ve St. mají svou dřevěnou synagogu. Byla jistě prastará. Tato dřevěná synagoga ustoupila r. 1808 .synagoze nové, zděné. Jest to zajímavá b a -rok ní stavba, na svou dobu bohatě vybavená, svědčící o síle a zámožnosti strážovské ž. o. v minulosti. Strážovští Židé pochlubiti se mohou i jinou vymožeností, totiž vlastní židovskou, ovšem soukromou školo u. Na rozdíl ode všech okolních ž. o.° nejen že měli vlastní školu, ale měli pro ni i vlastní samostatnou budovu. Dochovala se dodnes. Jest to jednopatrová budova, sousedící bezprostředně se synagogou. Má popisné číslo 189. Za židovského číslování měla číslo VIII. V přižení byl byt rabínův, v prvním poschodí se vyučovalo. Poněvadž žáci židovští chodili současně do české obecné veřejné školy ve St., kdež sedávali odděleně ve vyhrazených lavicích, ohodili do své náboženské (soukromé) školy ve čtvrtek a v ostatní dny vyučovací po 5. hod. odpal. Učili se tu náboženství židovskému a němčině. Vyučovacím jazykem byla z příkazu vlády němčina. Vyučoval rb. • ./ Bývalé rituální lázně a košer ž. o. ve St. dokazují někdejší zámožnost a početnost její. Podnes se tam říká „V lázni". Budova stojí v bezprostřední blízkosti vyhlášeného pramene „Perlovky" dosud. Dnes je prodána do soukromých rukou. Hřbitov jest původu pradávného, jistě přes 500 let starý. Svědčí o tom jeho poloha i vzhled. Vzdálen jest od St. asi 25 minut. Leží na severním svahu 116 Smrkové hory (530 m) a jest dnes obklíčen se tří stran vzrostlým smrkovým obecním lesem. Vedou k němu dvě cesty, jedna široká, lipami vysázená, příkrá, druhá povlovnější, vozová. Nyní i na dolní (čtvrté) straně hřbitova vyrůstá mladý smrkový les. Hřbitov má tvar pravidelného obdélníka 30 m zšfiři a 54 m, délky. Má parcelní číslo 1003. Celková výměra obnáší 1 míru (18 arů). Obehnán jest koldo-koía zdí 1 a % m vysokou. V ní uprostřed dolní strany jest klenutý vjezd. V pravém dolním rohu jest umrlčí komora. Až do loňského roku (1930) byl hřbitov ~v dobrém celkem stavu. Nyní však počíná již na něm iilodatí. zub času: dřevěná krytba umrlčí komory děraví, hradební zeď tu a tam se rozpadává. Mezi liro-ly rozbujely se křoviny a osamělé pyramidální smrky. ////»■'.„• Na strážovský hřbitov pochovávali Židé ze St., nedalekých Běšin a z Čachrova. Poslední náhrobek je z r. 1925. Jsou tu hroby, zejména v levé horní části, zcela zapadlé, sotva znatelné, bez náhrobních kamenů, jistě z doby počátků hřbitova. Ve středu hřbitova, dále v horní jeho části a podél západní zdi patrno jest dosud množství hrobů. Náhrobní jejich kameny s t e j-n é výpravy i tvaru, vesměs však demokraticky prosté, označeny jsou nápisy pouze hebrejskými, většinou omšelými a dnes už nečitelnými. Pocházejí z doby ponížení Židů. Hroby z XIX. st. označeny jsou prostými žulovými neb vápencovými kameny (plotnami) provedenými v různých' variacích. Nápisy náhrobní jsou vesměs hebrejsko-německé. Pomníky ty zhotoveny byly většinou v Rábí u Sušice. Hroby z XX. století mají pomníky moderní," jako u jiných vyznání, většinou z hlazené žuly. Pomníky s pouze českými nápisy jspu tři: ' : 1. Markus Š n i e r d r e h e r z Běšin, 11898, 2. Alžběta Šnierdreherová z Běšin, f 1920, 3. Bedřich Š t a d 1 e r ze St., f 1925. Náhrobní nápisy čitelné dosud. (Provedené latinkou neb kurentem.) Regina Löwith Augustts Löwith. Markus Löwith Siegfried Löwith JuliriLöwith Judita Bruml Simon Bruml Jakob Brum'l Josef Bruml Hermann Bruml Marie Bruml Elisabeth Bruml Isak Bruml t Stáří 1871 68 1874 18 1882 76 1879 9 ? 9 1873 63 1905 48 1886 ? 1888 9 75 9 1899 84 1901 68 1899 82 Eva Bruml Franciska Bruml Bernard Stadler Abraham Stadler Amalie Stadler Fani Stadler Benedikt Stadler Sofie Stadler Katharina Stadler Wolf Stadler Alouis StadHer Bedřich Stadler Sophi Singer Mari Singer Isak Singer Josef Kühl Rosalia Kühl Mathilda Küb'l Aron Bloch, Rb. L. Bloch Se'ligman Bloch Samuel Weiner Latzarb Weiner Franziska Weiner Sara Weiner David Weiner Bernard Weiner Simon Sprinzel Abraham Steinbach Josef Steinbach Barbara Löwy ■ Bernard Löwy Leopold Löffler Jakub Löffler Fani Löffler Rosalie Löffler Barbara Löffler Fani Löffler Isák Schwarz ■ Anna Pick Eva Liebermann Katharina Benisch Fi'lip Benisch Karolina Stauben Babette Kraus Antonie Kraus Alžběta Šnierdreherová Markus Šnierdreher Marie Kaufmann 1885 ? 1884 '71 '.■'''.. 1825 „„ /Gendarmerie-3t> \Wachtmeister 1877 59 1874 4 1879 9 1869 29 1906 74 1905 68 9 9 1903 io 1925 63 1871 44 1865 40 ■ 1883 ? 1860 ? 1817 9 77 ? 1863 55 1862 52. 1900 79 1907 62 1881 74 1885 82 1876 ? 1881 1880 1877 1896 1900 1881 1883 1884 1879 1906 .r. 9 1893 1886 1894 1906 9 9 1848 1880 ? 1920 .1898 1893 79 63 52 67 71 83 48 9 67 9 Č. B. Č. 67 80 104 9 9 22 ze Všerub 75 z Prášil 9 73 z Běšin 90 52 Rozvoj železnic y našich zemích, datující se od poloviny 19. stol., způsobil netušený převrat v dosavadním průmyslovém a obchodním -pQdnikáiu. Nezadržitelně klesal význam stávajících silnic', obchodních cest dosavadních - a zemských stezek, navždy zašla formanská sláva. Obchod bere se novými cestami, jejichž směr udávají nově budované železniční trati. Ty stávají se nyní tepnami obchodu, města a místa při nich ležící jdou vstříc netušenému vzrůstu a rozvoji. Staré komunikační linky odumírají a s nimi i místananichležíc,í. A tento smutný osud potkal i živý a kvetoucí do lé doby St. Přes všechny snahy místních činitelů vedeny byly nově stavěné v kraji tom trati mimo St. Jihočeská spojovací dráha Domažlice—Brno, stavěná v letech 1886/87, ač původně trasována přes St., neblahým zásahem z vlivných kruhů šlechty vedena byla