cestováním, za vzorné spolupráce a podpory své zdatné manželky Marie, roz. Roubíčkové, vyrostla malá výroba v továrnu a obchod se vyvinul tak, že firma se řadí dnes k prvním v oboru kravat. Metzker se stal obchodním radou, předsedou společéns-tva vý^ robců kravat a členem výboru v starodávné synagoze Klausově. On, který prošel tvrdou školou životní, zachoval si dobré srdce a podporuje v Praze štědrou rukou — na svůj rodný kraj též nezapomíná, je činným členem spolku rodáků z V. a okolí. Centrální inspektor inž. Hynek Fischer. Nar. se 25. prosince 1873 ve Smilkově u V. jako syn nemajetných rodičů. Byl to několikrát již jmenovaný koželuh Trávníček, který se nadaného hocha, jeho synovce, jsa bezdětný, ujal. Studoval v Praze na reálce v Mikulandské ul. vždy s vyznamenáním a na techn. vys. učení, kde si vyvolil- strojnictví, též. V r. 1899 vstoupil do služeb Buštěhradské dráhy a byl přidělen dílnám v Chomutově, kde během doby v r. 1912 se stal inspektorem a přednostou dílen. Postoupil v r. 1919 na centrálního inspektora a přednostu oddělení vozebního a dílenského. V r. 1924 odebral se na vlastní žádost na trvalý odpočinek. Josef Metzker Hynek Fischer Jeho bratr Julius Fischer, nar. 31. srpna 1875 ve V., studoval též v Praze II. na reálce a věnoval se chemickému inženýrství na vysokém, učení technickém. Nastoupil službu 1900 u ředitelství pošt a telegrafů v Černovicích (Bukovina), kde se stal ředitelem lecimického oddělení. Ve válce byl armádě Pflanzer-Baltina přidělen jako referent pro telegrafy a telefony a byl za to vyznamenán řádem. Po převrate byl jako stavební rada přidělen ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě, v kteréžto funkci vystavěl síť telegrafickou a telefonní, dostal za to hodnost vrchního- stavebního rady a konečně se stal vládním radou. Zemřel v r. 1931. Dr. Vilém Klein, rodák votický, syn řezníka Mořice Kleina a matky Anny Kleinové, absolvoval po votické škole gymnasium v Praze I. a věnoval se po maturitě studiu lékařství. V té době hmotné poměry a vnitřní pud jej vedly na dráhu žtirnalisticko-spisovatelskou. Krásy hlavního města jej přiměly k studiu umění a dějin pražských. Uveřejnil v pražských časopisech českých i německých (jako první své doby) na sta článků o staré Praze, při čem mu byl učitelem i rádcem zesnulý stavební archivář města Prahy Jan Herain. O staropražském vysokém učení lékařském přinášely a ještě přinášejí odborné lékařské časopisy mnoho příspěvků z jeho péra. Větší práce jeho: „Osudy tělesných pozůstatků Jana Lucemburského, krále českého" (1907), „Pražské kliniky" (1914), „Průvodce Prahou" (Woerí), troje vydání (1929), slavnostní spis „100 let Krombholzova nadání pro chudé nemocné studenty" (1932), „Kritický průvodce staronovou synagogou v Praze" (1932), „Znaky republiky Československé" (vydáno firmou Hag, akc. spol., Mariánské Lázně, 1933) atd. Po několik desetiletí provádí zubo-lékařskou praxi. (Redakce.) Dr. Vilém Klein Byť i nepřímo, je obec V. hrdá na výsledky konstruktéra vzduchových lodí dra inž. Karla A r n s t e i-n a. Nar. se v Praze jako syn Viléma Arnsteina, rodáka yotického, jehož otec Israel byl obchodníkem. Vilém Arnstein vyučil se v Praze typografii a stal se během času ředitelem litografie firmy Hynek Fuchs, jeho slavný syn, který ve Friedrichshafenu s drem Eckenerem pracoval a světového jména získal, je po několik let šéfkonstruktérem vzducholodních dílen Good Year-Zeppelin v Akronu (Ohio). Bratr jeho Otta Arnstein je ředitelem . České banky Union v Praze. Židovské domy. Omezené místo v této práci nutí nás ke stručnému jen podání zpráv o domech žid. ve V. Jak již dříve bylo uvedeno, Židé v první době se usazovali v domkách za městem, pak uvnitř města. Většina během 17. a 18. stol. se nastěhovala do domků na panském gruntě41), které tvořily „židovské město" a byly proti křesťanskému městu uzavřeny branami, hořeni „vedle lazaretu" (mezi domkem Neumanovým a Metzkrovým) a dolní mezi domem Blochovým (U železníků) a Kauderso-vým (dříve Neftaliho Arnsteina). Pocházely ze 17. stol., v noci byly uzavřeny, též v čas nebezpečí, kdy lid se bouřil, ještě v r. 1848 stály. Na úsvitu života ústavního vzaly za své a padly. Židovské domy, které tvořily dvoje pořadí v „židovském městě", táhly se do nynější Pražské ulice, kde vinopalnou končily. Měly (a mají i nyní) čísla římská. Dva domky, které patří od druhé polovice 19. stol. společenstvu řezníků, mají též římské číslování. Č. I. Synagoga (viz „Synagoga") "). Č. II. Dům „Vačkářovský", „Klaberský", „U železníků", „Na schůdkách". Držel ho 1589 Zid Jakub z Prahy, 1622 Marek, syn Mojžíše, který se ženou a rodinou utekl z Čech. 1625 Volf Žid, starší žid. obce ve V., 1683 Šimon Kominík, 1702 jeho ze£ Šalamoun Klaber z Prahy, ten udělal dluhy, 1759 se domu vrchnost ujala a prodala Jakubu Löblovi Kominíkovi, trafikantu. 1766 se jmenuje majitelem rb. Natan Abram Jerusalem, který postoupil dům Josefu Arensteine-rovi, obchodníku kůžemi (koupil koželužnu u mlýna „Val cha" od vrchnosti) a železem. 1813 předal dům svému nejmladšímu synu Nathanu Arnsteinovi a tento synu Efraimu Arnsteinovi (1861). Od r. 1886 do r. 1902 majitel domu a obchodu Josef Arnsteiu, pronajal dům bratrům Blochovým a Emilu Gansovi; od r. 1914 majetek Oty Blocha a manželky Irmy. Č. III. Drábovský grunt, Bímovský a Chajmovský (Neftali Arnstein, nyní Kaudersů), 1622 majitel Jáchym, syn Jakuba z Jistebnic, 1654 postoupila jeho vdova Riťkele dům zeti Býmovi, Židu z Otic. 1746 dům vyhořel, byl Václavem Křížkem nově vystavěn a prodán 1786 Leblovi a Estere Arnsteinovi; 1827 kšaftoval Lebl či Juda Arnstein své dceři Marii, která jej 1855 postoupila synu Neft.alimu Arnsteinu. Juda byl syn Nathana Arnsteina. 1879 převzal dům Josef Arnstain, syn Ňefťaliho, 1905 jeho syn Rudolf a 1907 Alois Kaudew, který jej dal přestavěti do nynějšího stavu. 1*0 Č. IV. Dům „Stiimmerů". 1750 koupil Jakub Löbl Öre dům od Matěje Pavlíčka. 1793 postoupil Nathan Arnstein dům č. IV synu Volfu Arnsteinovi, tento synu Nathanu 1840 a ten r. 1861 Volfu Stümmerovi. Leop. Stummer, jeho syn, prodal dům 1898 Emanuelu Stiebitzovi a 1931 přešel do majetku Josefa Drába. Č. V. Dům Jerusalemský-Preisů. V r. 1724 Natan Lebl vyhořel, stavěl domek s Enochem Ore. Po něm majitel rabín Natan Jerusalem. Zůstal v rodině Jerusalemově do r. 1882, kdy jej koupil Karel Preis. Od r. 1899 majitelka dcera Marie Maříková. Č. VI. Dům Pachnerův pochází od gruntu Lva Žida. 1734 dům Šmejovský, 1760 držitel Šal. Volf (Eisenstein), 1820 Samuel a Bernard Theiner, 1887 Rudolf Plohn, 1907 Karel Pachner. Č. VIL „Fabrika" — dům Švandovy — Ghaj Kominíkův. Bývalý hraběcí domek, 1769 drží Barbora Chajc Kominíka, 1797 Sara Kominíkova, 1822 Šimon Arnstein, představený obce žid., 1854 Bedřich Arnstein, 1879 jeho syn Hynek a od r. 1905 maj. rodina M. Kleinová. Č. VIII nepozňstává. Č. IX 1794 prodal Josef Eisenstein Judovi Mannheimrovi, který jej postoupil pastorkovi Marku Stimmrovi a ten synu Volfovi Stimmrovi 1834. Č. XI. Dům Šmajský, v r. 1770 maj. Šalamoun Volf Eisenstein, 1815 Mojžíš Eisenstein. 1857 Volf Eisenstein, 1370 Ferd. Rosol, sládek. Č. VII, VIII IX a XI tvoří komplex továrny na likéry, ocet Arnstein-Kleinové. Č. X. Dům Mousovský-Rindlerův. 1697 majitel Mojžíš Došek. pak Estera, dcera, manželka Šalamouna Fajšla z Cerekve, 1797 Rozina Bunzlová, 1801 Jáchym Suchářípa, 1841 Jáchym Rindler z Vojkova, 1875 Rosa Rindlerová, 1899 Aron Rindler, 1907 Adam Budílek, 1929 Emilie Demlová. Č. XII a XIII. Panský trakt. Č. XII 1788 Selig Stein koupil byt vedle Volfa Fischera. Od 2. polovice 19. století jsou majetkové poměry: XII a 1879 Abraham Fischer, 1893 Hynek Fischer a od r. 1924 Robert Epstein. XII b Jakub Gans, 1894 Jakub Sysel, 1894 Josef Suchan, 1911 Kalousek Josef; XII c 1857 Filip Stein, 1903 Regina Steinová, XU d 1870 Terezie Boudy, pak 1893 Františka Bondy, 1926 Robert Epstein. Č. XIII. 1790 Bernard Hübscher. Majetkové poměry od 1850: XIII a 1873 Resi Arnstein, 1886 Izák Gans, pak 1905 jeho vdova Kateřina, 1910 Ema Katzová; XIII b 1867 Filip Gans, 1882 Hynek Arnstein, 1890 Izák Gans, viz XIII a; 1926 Antonín Pica též XIII c. Č. XIV. 1754 Nathan Gans, vystavěl též 1.. patro pro syna Volfa Ganse, 1847 Abraham Gans, 1875 Žofie Gansová, 1892 Leopold Gans a od r. 1927 jeho vdova Luisa Gansová. Č. XV. 1795 prodala vrchnost Abramu Eisnerovi byt v domě vedle brány hořejší za 45 zl. Majetkové poměry od r. 1350: a) Emil Eisner, 1893 Marek Eisner, 1896 Lid. Suchářípa, 1907 František Hájek, 1923 Stanislav Svoboda; b) 1855 Jáchym Suchářípa, 1895 Alois Metzker, od r. 1920. Josef Metzker; c) 1873 Josefa Theinerová, po ní synovec dr. Sigmund Schneider, 1909 dr. Gustav a Ignác Schneider, 1909 Babeta Krausová, 1921 A. Svobodová. Č. XVI. 1772 koupil Marek Lebl byt ód vrchnosti poblíž hořejší brány; majitelé pak Diamant Samuel, Mojžíš, 1883 Leopold Fuchs, 1895 Eman. Neumann. č. XVII bývalá pekárna macesů; vedle domu otce za špitálem koupil Daniel Lebl 1787 od vrchnosti kus placu pro domek, 1361 Jon.š Suchářípa, od r. 1863 maj. žid. obec. Č. XVIII. Židovská škola. Č. XIX. 1795 maj. Marek Freund, 1831 Šimon Arnstein, 1849 Aron Freund, 1856 Volf Gans, 1890 Alex. Klinger, 1902 Č. Kocura. Č. XX Judas Lébl koupil od rabínského gruntu 1779 a kus od vrchnosti, vystavěl dům, který zdědil vnuk Volf Berger, 1852 Noe Berger. 1881 maj. Bedřich Arnstein, 1897 Josef Efr. Arnstein, 1910 V. Jiroušek, 1930 Heřman Volf. Č. XXI dům „Mátovský" pod městem v Trávnicích. 1685 od Mothy, Žida, vystavěn, 1721 Bernard Jakub Šálek, 1751 zeť jeho Josef Fiedler, šucovní Žid, 1760 Filip Šálek. Abraham Šálek, 1823 Heršl Reich, po něm dědil Mates Reich a bratr jeho obuvník Leopold Reich, pekař macesů, veselá kopa, aranžér různých masopustních průvodů. C. XX(l. Pochází z gruntu předešlého, maj. Josefa Fiedlera (1751), Abrama Šálka, jenž sobě dal jméno Trávníček. Dům přešel na Natana Trávnička, 1838 na Abrama Trávnička a oba demy poslední přešly koupí 1852 na společenstvo řezníků ve Voticích. Židovské domy v křesťanském městě. Č. 5 patřilo 1591 Marku Židovi a „tlusté Lídě", pak syna Jáchymu. Pak připadl vrchnosti. Od r. 1823 v maj. rodiny Černý. _ Č. 7. 1383 maj. Šimon Weil, 1906 V. Škrábal, 1920 Richard Snábl, 1929 Rudolf Škodný. Č. 8. 1864 Filip Eisenstein. Č. 10. 1849 David Arnstein, 1860 Jan Hrachovec. č. 11 b. Grunt Koželužský, nejstarší majitel Jáchym Žid, 1581 prodal dům Martinovi. Č. 12. Dům Rabišků-Marešů, 1601 patřil Samuelu Židu, 1624 jeho synu Samuelu Markovi. 1661 vyhořel. 1887 Terezie Ra-bišková, 1914 Zdeněk Mareš. Č. 13. Vedlejší dům. 1701 maj. Šimona Kominíka a Rosiny, ženy, 1703 koupil jej od syna Marka Matěj Pučálka. Č. 16 „Lázna". 1619 obec prodala dům Volfu Židovi, opatrnému sousedu votickému, majitelé pak Lazar Žid, Löbl Kominík, Žid Matha. Od r. 1881 maj. Noe Berger, 1887 syn Volf Berger. 1904 Sigmund Glaser, 1917 Rudolf Riedl. Č. 22. 1849 Josef Kominík, téhož roku Jáchym a Jakub Gans, 1871 Anna Gansová. Č. 42. 1824 Abraham Kahn (zakrytá koupě Josefem Voříš. kern), který dům 1852 prodal Michalu Kalinovi a ten 1867 Žid. pohřebnímu bratrstvu. Č. 49. 1620 tu byla škola, která 1731 shořela. Hrabě Vrtby vystavěl nový dům. 1856 maj. Josef Dvořák, 1876 syn stejného jména. Od r. 1901 Josef a Augusta Vogl. Č. 74. 1786 Mat. Řehák, 1852 Frant. Řehák, 1885 Josef Fischer, 1917 vdova jeho Regina, 1929 syn Hugo Fischer. Č. 75. Konířský grunt. 1620 Jokl Žid, syn Marka Žida Ko-níře; Aronovský grunt, 1622 maj. Aron Žid. Volfovský grunt 1623 Volf Žid. Syn jeho Humprecht i Jakub Koníř z Čech utekli, dům koupil Levita, syn Samuela, který postoupil polovici bratru Kafrlovi. 1728 koupil hrabě celý grunt. 1864 koupil od Jana Hrachovského dům David Arnstein, po něm jej držel syn Adolf Arnstein. 1897 se odstěhoval do Berouna a prodal dům L. Stiimmerovi a ten 1925 Jak. Bejkovskýmu. Č. 83/84 ,,U Pepičky". 1791 koupil Izák Areusteiner«) od komorníka Frant. Podzámeckého dům, který musel ale ve veřejné dražbě vydražiti. On postoupil dům 1819 synu Šimonu, smlouva byla ale zrušena, poněvadž se stala bez povolení „Kreisamtu", před smrfi otce děti Šimon, Israel, Anna (provd. Stiimmerová) postoupili dům sourozenci svému Nathanu Isaku Arnsteinovi, který ale právo své musel uhájiti, až mu v r. 1815 byl úřady dům přiřknut. Obchod a dům po něm převzal syn Ferdinand, který 1879 zemřel; dcery Olga a Hedvika vše dědily. Od r. 1898 byl majitelem Eduard Arnsteiu a od r. 1920 jeho syn Hynek Arnsteiu. Dům č. 84 koupil Natan Izák Arnstein ód manželů Kamen-ských i s poli. V knihách u soudu jsou obě čísla 83 a 84 sloučena. Č. 94 (mlýn Bergrův). V r. 1540 mlýn „dolejší" .na rozdíl od mlýnu „hořejšího" (Valcha) patřil mlynáři Martinu. Měnil časem jméno. 1771 Skalákův do r.1861; pak Gebíerů, Oppen-heimrů, od r. 1874 Bedřicha Arnsteina, 1894 vyhořel. 1901 Josef Burda, 1912 koupil jej od toho Adolf Berger z Olbramovic, který výstavci moderní automatický válcový mlýn. Č. 101 koupil 1860 Jonáš Suchářípa od Václava Moudrýho, 1887 dědil ho syn Mořic, který se do Tomic přestěhoval a domek prodal Janu Wurmovi: Od r. 1932 patří Marii Neubergové. Č. 144. Mates Březovský prodal 1852 rohový dům na Rynku (do Pražské ul;)» „vedle mejtného šraňku", žid. pekaři Jakubu Reinischovi; 1879 koupil jej Menča (Eman) Priester, 1889 Klára Mautnerová a 1896 Hynek Priester, 190y Frant. Laburda, 1924 Matylda Pavlovská, která dům dala zbořiti a nový postaviti. Č. 149. 1859 prodal Vrzal Alžbětě a Danielu Gansovi domek, který byl 1861 přiřknut synu Lazarovi Gansu. Od r. 1831 patřil Pechovům, Škramlíkovi, Vaňkovi a od .r. 1906 Bartuňkovým. Č. 150. Zahaleným trhem převzal-1840 Josef Eisner dům od Karla Hůlky; 1856 byl připsán Josefu Eisneru; 1858 postoupen synu Abramu Eisnerovi. Od r. 1899 manželům Adolfu a Regině Hermanovým. Od r. 1929 Otovi Hermanu. Č. 151. Černý koníček-Hotel Filipek. Hrabě Wrtby pronajal tento dům 1688 Eliáši, Židu. V r. 1839 majitelé Jan Mlikov-ský s Františkou, provd. Skalákovou. Pro dluhy byla tato stará hospoda prodána 1852 Šimonu Arnsteiuovi, jehož syn Bedřich ji přestavěl 1875 v hotel. Od r. 1894 majetek Felixe Filípka, nyní Jindřicha Filipka. Č. 152. Nejstarší majitel Vaněk Pohan r. Ü563. 1319 patřil Josefu Vrzalovi, 1858 Karlu a Kateřině Pechovým, 1831 Lazaru Gansovi, 1892 jeho synu Emilu Gansovi, 1903 Antonínu Spá. lenkovi. .Č. 153/154. Kubálkův dům (na náměstí a ve dvoře). 1850 maj. Knüpfer, 1880 Leopold Fischer jej prodal Efraimu Arnsteinu, od r. 1890 jeho synové Hynek, Adolf, Edvard a Hugo po %■ V r. 1891 koupil oba domy Bohumil Kubálek. Č. 156. Panský dům. Hrabě Wrtby 1689 si vyměnil Senk. 1778 koupil jej sládek Skalák (u Skaláků), 1361 Josef Theiner, 1886 jeho syn Julius Theiner, pak Ota Bloch s Frant. Kleinem, kteří jej 1919 prodali hospod, družstvu. Č. 157. 1620 Daniel Svoboda. Od r. 1818 Ant. Slanžovský, po jeho smrti Vilém a Karel Bňva. 1878 Reichův dům, od r. 1887 Marka Schalka, po jeho smrti Ludmila Glaserová a Valerie Kende, které 1926 dům prodaly pekaři Frant. Neumanovi.