se skvostným těžkým zlatým vyšíváním na modrém brokáte. Druhý podobný peroches pochází z r. 1818 a věnoval jej ,rJosef, syn vzácného Neftaliho Asche (zkrácenina jména Arnstein), na památku první své manželky, dcery rb. Nathana Jerusalema, v dorozumění s manželkou druhou, spravedlivou Esterou, dcerou Lipmana z Pacova". Krásnou oponu věnoval též Bedřich Arnstein, syn Šimona Arnsteina, v r. 1866. Nejnovější oponu věnovala ž. o. ku poctě 80. narozenin presidenta Masaryka u příležitosti 10. výročí republiky s nápisem jen českým, k čemuž si obec náb. vyžádala povolení z míst nejvyšších. I pláštíky, štíty a rohy — okrasy to závitků (tóry) — jsou staré a cenné a pocházejí z první třetiny 19. století. Jsou to příležitostné dary jednotlivců od r. 1814 do r. 1828, z kterého posledního pochází baldachýn (nebesa), pod kterým byly a jsou ještě dnes oddáváni snoubenci. Věnoval jej Michal, syn Jakuba, písař (tóry) z V., se svou vzácnou ženou Freiďl z Tábora, na památku narození dítěte. Ze starodávných svícnů a lamp se zachoval lustr nad stolem kantora (zpěváka), svíčky k osvětlení věnoval po desítiletí zesnulý velkoobchodník peřím Volf Berger. Staré lampy byly v r. 1878 nahrazeny bronzovými a v nejnovější době místo svíček zavedeno bylo elektrické osvětlení. Jen u stolu kantora zůstaly na obou stranách svíčky. Čeho ze stanoviska piety a dějin je litovati, je, že ku dlažbě mezi okenními výklenky kostela na jižní jeho straně před několika desítiletími bylo použito náhrobních kamenů, jichž nápis arci během doby úplně zvětral .. . Rnbíat votičtí. Že tak velká obec náb., jako byla votická, si hodně zakládala na vzdělaných rabínech a dobrých kazatelích, není divu, bylť rb. nejen duchovním vůdcem a učitelem, nýbrž i rádcem a v určitých sporech ať náboženských, ať světských* smírčím soudcem. Poněvadž žid. domy lehly často popelem, zachovaly se i o rabínech jen skrovné zprávy v jiných praimenech. Konsi-gnace Židů ve V. z r. 1724 se zmiňuje o rb. Jáchymu Natanu Polákovi, který se tam usadil v r. 1679 a s ženou Chavou (Evou) měl čtyři děti. V první třetině 18. stol. působili ve V. jako rb. Lob W o r m s a věhlasný rb. Chajim Utiz (z Votic), jehož syn Ne ta byl též rb. a to nejdříve v Teplicích a pak v Bam-berkusí). Nástupcem Chajima Utize ve V. stal se Jedidja Weil™). Nar. se v r. 1721 jako nejstarší syn rb. Nataniéla Weila, rozeného ze Stiiblingenu v Badensku, který Rb. Tobiáš Weil jako 10 lety hoch se svou ovdovělou matkou do Prahy přijel, zde u rb. Abrahama Broda studoval, jehož dceru za manželku pojal a do Metzu se pak vystěhoval. Po smrtí tchána vrátil se opět do Prahy, kde od roku 1743 do r. 1745 za císařovny Marie Terezie prodělal válečnou bídu a Židů pronásledování. V r. 1745 byl povolán jako zemský rb. do Karlsruhe v Badensku, kde se těšil velké vážnosti a úctě. Zemř. r. 1769. Jedidja — obyčejně Tija zvaný — za velkého strádání v Praze studoval. Oženil se a jeho manželka, by on mohl s klidem se studiu oddati, obchodovala plátnem, aby uživila rodinu. Jmění ubývalo, takže Tia, který toužil po místě v Badensku, spokojil se s menším místem v „Utitzích" (Voticích) v Čechách v kraji berounském. Instalační listina (Rabbinatsbrief) je sepsána v jazyku hebrejském a obsahuje povinnosti rabína a jeho plat jak od obce, tak od okresu. V. jako sídlo rabína platily mu ro-čně 50 zlatých a okres musel z uloženého mu obnosu na všeobecné potřeby z každé zlatky ročně IV2 krejcaru pro rabína odvésti. Z okresní pokladny obdržel ročně 50 zlatých, při odhadnutí obce 1 tolar species, za 2 kázání (drašot) na sobotu před velikonocemi (š-abos hagodol) a v sobotu mezi Novým rokem a dnem smíření (šabos šuvo) dohromady 4 zl. a za výroční kázání na hřbitově od pohřebního- bratrstva (Chevra kadiša) 1 zl. Ustanovení jeho platilo na tři roky. 24. srpna 1754 na sobotu „šoftim" nastoupil místo ve V. a měl kázání, které v rukopise se zachovalo. Působil ve V. jen 4 roky. Z té doby pocházejí dotazy talmudické na pražského rabína Ezechiela Landaua a na otce svého Natha-niela, též responsa k němu. Z Utic (V.) se stěhoval do Prahy a odtud po smrti otce svého (1769) převzal místo v Karlsruhe v Badensku. Zemř. zde dne 10. října 1805 a byl tu pochován30). Instalační jeho listinu podepsali následující členové votické ž. o. n.: Aron z Neveklova, Kopl Kaz z Chlumnic, Hakoton (Malý) Jakob Jizchak z Utic (V.), Volf ben (syn) Chajima z Přeštic, Šimon ben (syn) Šalamo-una Klabra z Utic (V.), Hakoton (Malý) Neftali ben (syn) rabího Lebla tí>"X Asch (zkrácenina jména Arnstein) z Utic (V.), Aron ben (syn) rabího Šalamouna Klabera Meutitz (z V.), Hašel ben (syn) rabi Natan Gans Meutitz (z V.), Chajim Segal Mněskovic, Salman Visoký, Simche Běchčic. Jak již uvedeno, kladl Tija svému otci Nathaniehi otázky rázu náboženského. Ve spisu „Nesif Chajim"' Nathaniela Weila nalézá se na stránce 5 následující otázka syna Tijy k otci: „Když jsem procestoval můj kraj, shledal jsem v Kamýku, který leží na onom břehu Vltavy a kde na tom i onom břehu řeky bydlí Židé, kteří se scházejí a mají minjan (počet 10 mužů k bohoslužbám nutný), že na šabesové hranici (která se nesmí překročiti) mají loď, na které markýrují každý pátek bydliště. Druhý den jedou na druhý břeh, by měli minjan. Říkají, že toto svolení jim dal zesnulý rb. Lob Worms, který tam měl své sídlo. Nyní se tázali mě, zdali předpis je správný." Táže se O'tce, je-'li něco takového dovoleno nebo ne, uvažuje pro a contra důkladně a — i otec Nathaniel jim to dovolil. Nástupcem Tijy ve V. se stal Nalan Jerusalem, vlastně Jerušalmi z Prahy, žák rabího Ezechiela Landaua. Byl to zámožný muž. 29. března 1759 byl konfirmován (potvrzen) král. komorou pražskou nas'le-uujícím dekretem: „Starším a obecním starším tímto oznamujeme: by byl ustanoven pražský Žid Natan Jerusalem jako rb. votické obce žid., který od nás také byl již potvrzen. Tak jak on nepochybně nějaký majetek by měl a se- bou vésti mohl, tak starší a obecní starší by se mohli dotazovati kolik veze sebou majetku a, co by se mu nomine strhnutí peněz uložiti mohlo-, jako jich dobro-zdání sem oznámiti. Decretum in Cons. Caes. Rgae Repraesent. et Camera Pragae die 29. Marty 1759 Frant. Ch. Damm." Rb. Jerusalem založil votické matriky žid., kde se setkáváme s jeho jménem. Z gruntovních knih víme, že p. rabín často se zabýval koupí a prodejem realit, domů ve V. a i půjčováním peněz. Z dalších rabínů jmenujeme rabína Judu Manheimera, který zemř. dne 15. května 1832. I jeho jméno čteme v gruntovních knihách města V., tak koupil dne 2. října 1794 realitu od Eisensteinových dědiců a 28. února 1821 prodal Marku Stiimmerovi dům č. IX. (lib. alb. fol. 654). I jméno dalšího rabína Marka Hollena se vyskytlo v grunt, knihách r. 1832 při domě Chaj Ko-minika č. VII. Další léta působil ve V. Daniel Frank *7) jako místní rabín. Musel to býti muž vysokého vzdělání, který se těšil velké oblibě. Přes to, žé opustil V. již v r. 1838, získal si srdce souvěrců tak, že — jak pisatel této práce z mládí se pamatuje — v hodně rodinách visel obraz rabilio Daniela Franka na stěnách. Podle zápisu v matrice žid. narodili se mu ve V. tři syni, Max, Mořic, Abraham, v letech 1833—1836. Z nich Max byl advokátem v Praze, drahý, Mořic, šéf lékařem Buštěhradské dráhy a třetí, Adolf, doktorem práv a spisovatelem ve Vídni. Syn šéf lékaře byl Daniel August Frank, všestranně vzdělaný, dobrý lékař na Smíchově, žel, že zemř. v mladých letech; sestra jeho je spisovatelka Gretl Franková. V r. 1838 rb. D. Frank se odstěhoval do Kolína, kde jako rb. jedné z největších obcí žid. v Čechách působil až do své smrti v r. 1860. Je pochován na hřbitově v Kolíně. Votická žid. obec v nástupci jeho nalezla jednoho z největších rabínů druhé polovice 19. století. Byl to Mojžíš Bloch. Narodil se 1. února 1815 v Ronšperku (Poběžovice) na Šumavě jako syn Eliáše Blocha, obchodníka a žid. berního. Již jako 261etý se ucházel o místo rabína ve V. Berounský krajský úřad38) oznámil dne 19. února 1841 zemskému guberniu v žádosti Žida z panství ronšperského Moisese Blocha o potvrzení jeho jako místního rabína votického. Když byl žadatel ha vyzvání gubernia předložil výtah z matriky, by dokázal, že se v tuzemsku narodil, pak vysvědčení zachovalosti a .0 studiích gymnasiálních, dne 20. dubna 1841 bylo jeho ustanovení místním rabínem ve V. ve schůzi gubernia dne 29. dubna 1841 po referáte c. k. guberniálního rady hraběte z Für-, stenberga schváleno. Osvědčil se jako dobrý a bystrý kazatel a učitel Písma svatého. Když byl císař Ferdinand I. (tak zv. Dobrotivý) 2. června 1846 zrušil daň židovskou, měl rb. Bloch slavnostní proslov v kostele o tom tématu. Zažádal30) u gubernia zemského, by mu bylo dovoleno 600 výtisků tohoto kázání po 10 krejcařích konv. mince mezi Židy svého kraje rozděliti. Z té tržby chce založiti fond, z jehož úroků by každoročně v den narozenin Jeho Veličenstva 19. dubna byli křesťanští a židovští chudí města V. z polovice poděleni. Poněvadž s rozpro-dejem toho kázání spojen jest dobročinný účel, žádá se c. k. gubernium zemské o svolení jej zahájiti a výnos k účelu zamýšlenému směti použíti. Berounský král. krajský úřad v Praze dne 30. listopadu 1847. f Zemské gubernium této žádosti ve schůzi dne 17. prosince 1847 jednohlasně vyhovělo. Referent guberniální tajemník Obentraut. Rb. Bloch opustil V. v r. 1853 a působil v Herm. Městci v Čechách, pak na Moravě v Lipníku, odkud byl v r. 1877 na právě zřízenou uherskou zemskou školu rabínskou povolán jako profesor a ředitel. V této funkci pracoval do r. 1907. Byl vyznamenán řádem železné koruny. Zemřel 6. srpna 1909. Jeho hlavní dílo je 6 svazků institutionum Židovstva. Rb. Moses Bloch Kr. rb. Mojžíš Schiffmann Poslední pravý rabín ž. o. n. byl Mojžíš Schiffmann, jehož starší generace votická má v dobré paměti. Důstojná jeho postava, důstojné jeho chování, hluboké jeho vzdělání, které uložil ve svých lidových, k srdci jdoucích kázáních a dovedl vštípiti svým žákům i dospělým — vše to vžilo se do jich života, jemuž daly směr. Mojžíš Schiffmann narodil se v r. 1811 v Libni u Prahy, absolvoval gymnasiální a filosofická studia v Praze a pak se odebral do Brati-slavi, kde studoval na škole rabínské za ředitele velkého rb. Schreibera. Po pětiletém studiu podrobil se přísným zkouškám. Pak se vrátil do vlasti, kde se oženil s Cecilií Kerschovou z Libně a přijal místo rabína v Miskovicích u Tábora. Odtud byl v r. 1854 povolán do pro tehdejší dobu Yelké ž. o. n. ve V. za místního rabína a za krátkou dobu po uprázdnění místa krajským rabínem jmenován. Velké byly jeho zásluhy o tehdejší žid. školu ve V., na které vyučoval s třemi z Prahy povolanými učiteli. Výsledky byly tak dobré, že i křesťanští rodičové z nejlepších tříd se u rabína ucházeli o přijetí svých dětí do žid. školy, jejíž vyučovací jazyk byl tehdy německý. Nemohl jim ale vyhověti, neb školní zákon tomu bránil. Jen jednou učinil výjimku: se synem okresního hejtmana Vyžďálka v Selčanech, kterému arci podléhal soudní okres votický. Rb. Schiffmann svou hluboce založenou pobožností hleděl zvýšiti úroveň kulturní souvěrců v okrese votickém. Byl velmi oblíben pro ryzost charakteru a pro svou lidumilnost. Na jeho popud byl založen ve válečném r. 1866 spolek žid. mládeže „Chesed neiirim" ve V., jehož se stal prvním čestným členem. Jak pisateli těchto dějin vloni zesnulý Adolf Arnstein (Davidka) z Votic-Berouna sdělil, byla celá obec svému rabínu, kterého nade vše ctila, úplně oddána. Mládež školní, která časně ráno musela zúčastniti se bohoslužeb, po jich odbytí ještě s chutí se učila v kostele tak zv. „miš-najis", to jest badání v Písmě svatém. V létě 1869 byla jím slavnostně vysvěcena Samsonem Löbnerem v Petrovicích u Selčan zbudovaná synagoga. Ještě ve V. mu zemřela manželka a byla zde pochována. Měl