wegpowiedie) tu zapowied ■vyyswietlil, aby od tiech swarů upustil, geho pieknie napomínal, on pak za to, raczto milostiwie odpuiStiti, mie Fuksschwanzerů a psu nadal a rzekl, ty negsi gen, aby pokuty od nás do důchodů hnal, gdi radicji do twého nesstiesti a wáleg se na zemi, protožie tobie twug bratr umrzel. I žie pak to mezi námi, když geden przitel druhého przespolní umrze, do 4 nediel o bom nepowídati, za .obyczeg gest, tím spůsobem to sezení na zemi migí, tu on wieda, že luto zimu za ezaste pro smrt dietij a matky ženy mý sem miel a tudy handlung zastaweny byl, aby tím lepegi Stenczenij me poznati mohl, smrt bratra mého powiediel, a tak zase to sezení na zemi wistati sem musil, genž wssiceknij Židé ty wssetečnosti gelio se podiwili. I saueze ga žádostiv w pokoji wswornosti pod W. W. hrab. Mil. živnost swau westi, ■.'genž budaueznie gako kdy przedessle důchod naležitře pokojil a naprawo-wati chey, abych od téhož pokoje a wsseligake proti-wystností, neprzilezitost a utrhaní zbaven býti mohl. kdežto pro ukráceni psanj, gesstie mnoho neprawych czinůw k austnie sprawie, zanecháwám W. W. hrab. Mil. za negmilostiwiegssg zastanij nejponizienigi pp-kornie pro Boha žádám. S tím w Milost Pana Boha W. W. hrab. Mil. odewzdawagicze W. W. hrab. Mil. poniezniw werny poslussny Bcrnardt Cantor obytný w Miéstj Wottiz. Jak věc dopadla — nedočetli jsme se nikde. Jaké byly soudy v dobách tehdejších, vysvítá z několika pádů, které pro jich zajímavost uveřejňujeme ") : Služby naše, kterak k nám na J. Mil. cis. král. komoru Českou Samuel a Kofferle Židi a pozůstalí synové po Wolffovi Lewitowy, též Bernard Canto-r školy žid. zeť jeho v městys Wotizých za příčinou dluhův k kraji Čáslavským V. M. a pánů Swierženém w rozdílných posstach za kržiestiany i Žiďmi magizích po-nicžinie se uchazegí a jakého tak dopomoženi k timž dluhům -vvyhledáwagj, tomu z přjležizího pržipisu wy-rozumieti raczíte a wyrozumieti. I aby nad dotknuty Žide w dobywání takowých swýclť dluhův zbytežnie tegránj nebyli, nýbrž k náležitému záplazení Vaší Mil. a pana prostředkováním pržigíti mohli. Procžež k W. M. a pánů pržatélsky se pržimlouwá-me, žie na dálssy prži W. M: a pánů gich supplikugi-cých se ohlassení gim k dosažení takowých dluhůw ■vvsselikterau assistentj a dopomoženij uczinitj raczíte a učinil Panům Heylmanům Krage Czaslawského. (dan 16. Aprilis) 1674 Ještě jednou, a to 6. Oktobr 1674, musela král. komora pánům hejt. krage Čáslavského dopsati, aby Samuelovi. Koffrlovi a Annie Berlové po Wolffovi Lewítowi, Židu Woticzkém, w příčině dluhů skutečně wyržízení spůsobili. Z aktů těch je viděti, jak těžké bylo Židům půjčené peníze dostati zpět, když museli od krajských hejtmanů nebo mistodržicích požádati exekučních dragounů. W příčině Lehla Barucha Žida a nalezený u něho falessny klícz. Panům hejtmanům krage "Wltawského. Jakou gste naui správu w pržiezinie Lehla Barocha Žida pro nalezeny u něho falešný klíč podezřelého škůdce zemského od pana Wilíma Waclawa Františka z Talmberka k úřadu hejtmanství krajského dodaného při právě měslya Woticz ex officio obviněného posléze pak po bedlivém v té věci povážení od král. appellaci na dostatečný zápis, že se žádnýmu vymistívati nechce a nebude, AbsoKírovaného a od něho od práva téhož městys Woticz zvedených outrát jichžto oni Woticztí vynahražení žádají učinili, tu jsme sobě přednésti dali. I v tom (titul) páni nejvyšší berníky v král. Českém vyslyšeti nepominuli. I abychom v té případnosti co místného naříditi mohli jménehi a na místě J. M. C. a král. Pana nasseho nejmilostivějšího Vám poroučíme, abyste nám na J. M. Císařské na král. kancelář českou ubezpečlivou .sekrety a podpisem rukou Vašich vlastních utvrzenou specifikaci takových zvedených outrat neprodleně odeslati hleděli. Vid,ouce . . . Dán 28. Juny Anno 1674. Rozepře votického židovského zemského delegáta Eliáše Bakofena proti primasu zemského Židovstva Abrahamu Aronu z Hroznětína (Lichtenstadt) n"). Abraham Aron, dvorní Žid knížete Saského-Lauen-burského v Hroznětíně (Lichtenstadt) v Čechách, byl v 3. třetině 17. .stol. primasem českého zemského Židovstva, Prahu vyjímaje. V této funkci byl povolán, všude za Židy se přimlouvati a, proti jich nesčíslným potlačováním a utrpení úspěšně zakročiti. Proslýchá se o něm, že zachránil tisícům Židů život i existenci. Byl šťasten ve svém obchodování a i v životě rodinném a přece náhle byl svržen do neštěstí. Samolibé a samostatné jednání jeho v úřadě, závist a nepřízeň popudily proti němu zemské delegáty žid. Eliáše Bakofena z Utitz (Votic) a Berla Tábora, obchodníky, kteří se v letech 1667 a 1677 účastnili trhů.v Lipsku"). Eliáš Bakofen byl strýcem učence rabína Jakuba Reuchera s příjmením Backofen v Praze. Bakofen s Berlem Abrahama Arona udali vládě, že se dopustil falšování kontribuční repartice, činu, který v dobách, kdy Židé byli hlavně pro daně trpěni, za největší zločin byl pokládán. Abraham Aron byl 22. srpna 1692 vzat do vazby, a Leopoldem I., aniž vyšetřování by bylo vyneslo něco kladného najevo, s'. primáství sesazen. Ve vazbě se sešel se žid. zemským písařem, Eliášem Bunz-lem, který pro dluhy byl zatčen a dopraven do vězení na Hradčany v Praze. Mezitím byli zatčeni ex capite blasphemiae i jeho nejúlilavnější nepřátelé, Bakofen s Berlem, kteří s Bunzlem dělili .se o pokmci sumy, kterou složil Abraham Aron jako kauci za propuštění z vazby dne 22. května 1693, v obnosu 20.150 zlatých; byla to odměna za jich denunciaci; byla jim vyplacena 6. května a 24. července 1695. Nevina Abrahama Arona vyšla najevo a on reklamoval své peníze dne 6. dubna 1696. Bakofen & Berlem, „zvyklí zbytečným rozepřeni", byli odsouzeni na 4 neděle do vězení, později však k tuhému vězení na jeden rok na Špilberku. Po odpykání toho trestu měli býti vypuzeni z českých zemí na věčné časy. Abraham Aron po svém šťastně provedeném procesu byl císařem Leopoldem I. opět za primase potvrzen (1701). Netěšil se dlouho ze svého vítězství, zemřel 25. dubna téhož roku. Jeho nepřátelé Bakofen a Berl se brzy octli na svobodě a nebyli z českých zemí na věky vypuzeni. Již v letech 1703 a 1705 vyjednávají v Praze s vládou o nějakých transakcích hospodářských. Eliáš Bakofen zemřel v r. 1720. Jeremiáš Berl Tábor zúčastnil se ještě v r. 1722 veletrhu v Lipsku. .,. Židovka Estera «i stěžuje na hospodářského, hejtmana v Lukavci14). Krajskému úřadu Czaslavskému. lýka se stížnosti Estery Židovky na hospodářského hejtmana v Lukavci pro uvěznění syna. •7A.Q' Královským hejtmanům kraje Čáslavského. Jakou stížnost k nám podala Estera, manželka Davida Votického, nyní v Lukavci pod ochranou žijícího, na hospodářského hejtmana v Lukavicích pana barona z Dewaldú pro zarestb-vání syna, který již po 20 neděl prý ve vězení je trýzněn, i pro jiné zlé traktamenta supplikuje. Co v těch věcech se zaříditi má, o to se prosí a je zřejmé z přílohy. Remitujeme panu hraběti a pánům jménem a na místě J. II. Mil. nařizujeme tato gravamina vyšetřiti, žalovaného Lukavického hejtmana vyslechnouti, o všem co nejdůkladněji se informovati, by i sami vyšetřovali, a jak se věci mají, by stěžující si Židé proti právu nebyli obtěžováni, spíše přičiniti se o přátelské narovnání. Výsledek s dobrozdáním budiž nám hlášen. Na Pražském zámku dne 8. srpna 1702. V úvodu jsme již poukázali na náboženskou snášenlivost lidu na Táborsku a Voticku. Však dávná animo-sita křesťanského obyvatelstva proti Židům v Praze a částečně i v některých krajích venkovských, pramenící především v obavách před obchodní konkurencí zdatnějších a pohyblivějších žid. živlů a často jen maskovaná motivy rázu náboženského, projevila se zvláště od dob nastoupení Karla VI. četnými redukčními a extirpaeními pokusy. Zvláště to bylo komerční kolegium, jež počalo hlavně od r. 1715 upozorňovati redukční komisi i na venkovské Žid. v Čechách. Od té doby splývá program redukce pražského ghetta s tendencí omeziti počet všeho Židovstva v Čechách, tedy i na venkově. Reskript ze dne 25. května 1723, obnovující sněmovní zákaz z r. 1650 zřizovati bez země-panského svolení žid. domy, synagogy a hřbitovy, byl signálem k novému útoku proti Židům v Čechách. Židovstvo mělo býti redukováno na stav z r. 1618. Jen to venkovské Židovstvo, jehož předkové bydleli v Čechách již před 1. lednem r. 1618, mělo býti ze svých dosavadních bydlišť na vesnicích a panstvích přestěhováno pro snazší dozor do městských žid. obcí, pouze nájemci vrchnostenských vinopalgh měli býti ze všeobecného tohoto Ustanovení vyňati. Jako první krok byla nařízena konsignáce (soupis) Židů. Kromě politických úřadů zeměpauských byla to především, pražská arcibiskupská konsistoř, jež uplatňovala v komisi protižid. námitky, rázu náboženského': nebezpečí zneuctění svátosti oltářní, rušení nedělí a svátků prodejem v žid. krámech, zaměstnávání křesťanské čeledi v žid. rodinách a pod. Ke zvýšení vzájemné animosity z hospodářských důvodů přispívalo snad i ne dosti opatrné chovám se žid. jednotlivců při různých náboženských! úkonech', což vedlo někdy i ke krvavým výtržnostem. Zvláště Židé, bydlící v bývalých měšťanských domech na náměstích měst a městysů, byli nejvíce vystaveni nebezpečí útoků se strany katolického obyvatelstva při procesích, slavnostech Božího těla ir'), při donášení svátosti oltářní nemocným, a pod. O podobném excesu ve V. právě z této doby, z r. 1727, se dovídáme lu): Asi dvacet osob vpadlo do domu Žida Šalamouna Klábra (Klaubera) na náměstí (nyní zvaný U železníku, na schůdkách), sekyrou dveře vyrazili, aby jej s celou rodinou a majetkem násilím přestěhovali do jiného domu křesťanského, dále od středu města. Při vyšetřování před krajským úřadem odvolal se Žid na to, že dům sice stojí na náměstí, ale více k žid. ulici, že má jen dvě okna na náměstí jdoucí, že je již přes 100 let v majetku Židů, kterým je přivtělen městskými knihami. Úřady nařídily, že se Klaber smi sice vrátiti do domu svého na náměstí, ale že má ještě před návratem zazdíti obě okna svého domu, hledící na městský rynk; na jich místě zřídil 2 nová okna do uličky žid. jdoucí. Již 10. března toho roku došel z pražského jnibernia dekret, týkající se Židů votických 17), aby byli do 14 dnů vypuzeni, pročež krajský úřad má vše vyšetřiti; prozatím však ať vše zůstane při starém in státu quo. "V té samé době počínají pokusy, vzdáliti žid. obydlí-' do větši vzdálenosti od katolických kostelů. Císařský reskript ze dne 13. května 1727, intimován pražským místodržitelstvím dne 26. května 1727 všem krajským úřadům v Čechách, ukládá důrazně všem vrchnostem toto přestěhování Židů. Na útraty vrchností měly býti pořízeny řádnými zemskými měřiči situační plánky farních obcí18). Bylo však třeba objasniti nejasnost reskriptu, pokud se týkalo, případné vzdálenosti žid. obydlí od katolických kostelů. O této otázce docházelv místodržícím dotazy krajských úřadů. Odpověď, která byla guberniem pražským z Vídně vyžádána ze dne 1. srpna 1727, upozorňuje, že jde v podstatě o to, aby Židé neviděli ze svých obydlí do katolických kostelů a aby bylo zabráněno pohoršení při obvyklých křesťan-" ských pobožnostech (průvodech, procesích) a při donášení svátosti oltářní nemocným. Věc se nemá gene-ralisovati, nýbrž dle místních okolností řešiti. Plán města Votic I9). Jaký výsledek měla jednoíná tato akce z r. 1727 o vzdálení žid. obydlí od katolických, není známo""). Patrně celá akce zůstala jako obyčejně nedokončena, jednak pro nepatrný zájem samých krajských úřadů, Plán města Votic jednak i pro pochopitelný odpor vrchností, které viděly nerady takovéto zasahováni mistodržicích, resp. krajských hejtmanů do své žid. jurisdikce a správy a nebyly namnoze ani ochotny měniti své disposice s místními žid. rodinami podle teoretických spíše nařízení vídeňských a pražských úřadů. Brzy nastal klid v jednání a redukci Židů, zvláště venkov&kých, kteří byli vrchnostem příliš vítaným zdrojem, než aby mohli býti vypuzeni z panství na pouhý písemný rozkaz z Prahy. Již v r. 1733 došel místodržitelský dekret dne 4. září, že patent z r. 1727, kterým Židé měli býti vypuzeni (viz nahoře), má se vztahovati jen na ony Židy, kteří se nad počet in loco (v místě) trpěný od r. 1725 do obce vpližili. S nařízením, plány zhotoviti, mnohdy vrchnosti se neukvapily, již z důvodů hmotných, neb je měly nechati poříditi na vlastní útraty. Tak ve Švihově začali se zabývati touto otázkou teprve v r. 1739. Ve V. dal hrabě Vrtby takový plán zhotoviti. Kreslil jej zemský měřič Fr. Ant. Ign. Konopa: je to kolo-