Dějiny Židů v Třeboni (Wittingau).

Zpracoval

Jaroslav Polák-Rokycana, Praha.

j[j. náb.  o.  v Třeboni   (něm.  Wittingau)   šestou-      synagogy  též zimní  modlitebna   [zasedací síň])   půso-

pila   se   z  ž.  o.  v  Třeboni,  Such dolu  n. Luž-      bili   tito   učitelé   a  rabíni:   Mořic  Fischer   (6  let),

ničí,   Chlumu,  Nové  Vsi,   Českých  Veleni-      Mojžíš  Blann   (12   roků),  Josef  B 1 o c h   (3  roky),

cích,   R a p č a c li,   Klikov-ě   a   Lomnici n/L.      Efraim  Löwy   (2   roky),  Desidér  Fischer   (3   ro-

Ludwig MetzL

Mořic Schwarz

. Michael Metzl

 nagogii (vnějšek)

Synagoga (vnitřek)

V   T.    byli    tito    starostové    ž.   náb.   o.:   Samuel K r e i d 1   (1872—1891),   který  velmi   zvelebil   ž.   o. a  svým    působením  zřídil  pěknou synagogu;   Samuel 0 r ii s t e i n   (1892—1895),   Michael   Metzl   (1896 až   1900),   zakladatel   hřbitova,   zasloužil   se   o   obec svým   velmi    přesným    vedením   administrace;   Mořic Schwarz   (1901—1911),    nezištný    pracovník    pro zájmy venkovských  Židů a  štědrý podporovatel  chudiny;   od   r.  1911   zastává   tento   čestný  úřad spolu s  matrikou  ž.  o.  Ludvík Metzl, jemu v úřadě   od r.   1909  věrně  pomáhá  Bertold  K o h n.

V  T. byla před lety též žid. náb. škola, která však z  důvodů   národnostních  před  20  lety byla  zrušena. Na  této  škole  a  v modlitebně   (je zde  kromě  pěkné

ky), Vilém Presser (4 roky), Na tan Guttmann (4 roky).

Od r. 1919 nemůže si obec pro nedostatečný důchod daně náboženské vlastního rabína sjednati. — Do r. 1894 byly zápisy žid. matriky vedeny na zdejším farním úřadě; od r. 1894 má ž. náb. o. v T. vlastní svou matriku. V úschově ž. o. není starších listin, jichž by bylo lze použíti k sepsání dějin této ž. o. Archivář velkostatkáře Ad. Schwarzenberka Ph. Dr. Markus chystá vydati velikou práci vědeckou z tamního, dosud nezbadaného  archivu.

O úpadku ž. o. v T. svědčí, že ještě r. 1910 zde bylo 6 3 Židů, kdežto r. 1921 jich bylo jen 29 Židů, vesměs  české národnosti.

6*8

Dějiny Židů ve Vlašimi.

Zpracoval Jaroslav Polák-Rokycana, Praha.

Vlašim, polit, okres Benešov u Prahy, má žid. náb. obec starší sto let. R. 1893 bylo tam 210 Židů, r. 1910 již jen 121, r. 1921 klesl jich počet na 87. Tato ž. n. o. spojila se s ž. n. o. v Trh. Štěpánově a Načerádci. O instituce této obce velice se zasloužil stár. ž. o. David Gratu m#(nar. 4. listop. 1830, zemř. 28. září 1910); svůj úřad zastával od r. 1892 do 1898. Za jeho starostenství byly schváleny nové stanovy ž. n. o. Čestným členem ž. o. byl Emanuel K o 11 i n-ský; týž byl členem měst zastup, v Trh. Štěpánově a dlouhá léta byl v radě záložny. Za války byl okrskovým důvěrníkem ve věci haličských uprchlíků. Jeho synové: MUDr. Jindřich K., lékař na Kr. Vinohradech, Otto K., velkoobchodník v Praze, Lev K., velkostatkář, dcera paní Ella Hermanováv Kralupech. Zakládajícím členem Ch. K. ve Vlašimi byl od r. 1890 Josef K o 11 i n s k ý. Týž narodil se v Pavlovicích r. 1851, byl nájemcem dvorů v Nesperách až do svého úmrtí r. 1911. V představenstvu obce V. byl nepřetržitě od r. 1899; byl to člověk vzácné povahy, všeobecně oblíbený. Manželka Berta K., roz. Rosenbau-mová. Syn Ing. Ervin K., majitel dvora v Nesperách. Dcera pí Anna Miillerová v Roudnici n./L. Synové: Dr. Pavel K., advokát v Praze, Zdeněk K., majitel dvora v Novém Dvoře. Jiní o ž. n. o. zasloužilí: Šal. Poláček, Marek K u m e r in a n n, Filip Engländer, Herm. Reich (dlouholetý starosta ž. n. o. a Chevra Kad.), pí Emilie Gla sérová, dlouholetá předsedkyně spolku paní a dívek ve V. R. 1922 byl starostou ž. n. o. Oskar Grünhut. Ve Vlašimi působili tito rabíni a učitelé: Zikm. P o 11 a k, Zikm. K o h n, Zikm. Fischer a rb. Viktor Taussig z Prahy. Ve V. byla jednotřídní soukr. škola s vyučovacím jazykem německým od r. 1875, ale v r. 1897

byla zrušena. Synagoga vyhořela r. 1850 a byla záhy a s velikými obětmi znovu postavena. R. 1890 byla velmi vkusně vymalována a renovována. Hřbitov byl blízek zániku, avšak obětavostí představeného Ch. K. Hynka Broda byl r. 1890 opraven a je odtud v nejlepším pořádku.

Trhový Štěpánov byla nejstarší ž. n. o. v okresu vlašimském. Dle sdělení rab. Taussiga byla tam založena Ch. K. v r. 1438; z téhož roku datuje se i kupní smlouva o hřbitov. Některé až 300 let staré náhrobky jsou na tomto hřbitově. Starostou Ch. K. je J. D u b. Obec byla spojena s ž. n. o. ve Vlašimi r. 1925 a zasloužili se o ni: Josef Dub, Alois Dub, Mojžíš Ornstein. Rituelní lázeň pro ženy byla zrušena; rovněž i žid. náb. škola, na níž působili učitelé Iltis a Jak. Kraus.

V Načerádci utvořila se ž. n. o. r. 1850 a zanikla r. 1919, byvši přidělena k ž. n. o. vlašimské. Žid. náb. škola byla tam zřízena r. 1855 a zrušena byla r. 1890. Významní učitelé tam působili: Hynek B r o d, Mojžíš Neumann, Herm. Neumann. Žid. hřbitov jest — jak rab. Vikt. Taussig zjistil — přes 500 let starý a byl založen dle pověsti v době vyhoštění Židů z Prahy. Synagoga založena byla r. 1880 a byla r. 1929 prodána tamnímu občanu. Vnitřek její byl dosud zachován, avšak jedná se o demolování budovy. Hřbitovy v okresu jsou tyto: ve Vlašimi, Ml. Vožici, Pra-voníně a v Čechtici. — V Načerádci působil několik let rb. Eduard Lieben, který pocházel ze staré, vážené rodiny z Prahy a týž byl až do svého úmrtí r. 1933 správcem žid. sirotčince v Praze.

Rituální lázeň byla v N. před lety zrušena. Spolek Ch. K. však dosud trvá, přes to, že Židů zde valně ubývá.

Vodnany.

Wodnan.

V archivu městském jsou o Židech tyto nejstarší záznamy: V době zástavy panství knížete Schwarzenberka (Job. Adolf r. 1661—1683, Ferd. Wilhelm r. 1703, Adam Franz Kar] r. 1732) byly ve Vodňa-nech všeho všudy tři židovské rodiny, které musely platiti na svoji dobu vysoký ochranný poplatek. Rok jich přijetí není znám. Zato se zachovala jich jména: z r. 1746: Lazar, Mathes a Mandl. Později přibyli: Šalomoun N o s s a 1, obchodník, od r. 1678, David I s á k r. 1687, Abraham N o s s a 1, kořalečník, r.   1687,   Leopold   Arn steine r,  kramář,   r.   1713.

Dne 27. listopadu 1746 tázalo se místodržitelství, kolik Židů je ve Vodňanech; dle výkazu na tento do-

taz zaslaného bylo jich 7 usedlých a 1 neusedlý a bylo 5 2 duší. Do r. 1848 bylo ve Vodňanech 12 židovských rodin a měly již vlastní modlitebnu. R. 1852 bylo již 22 rodin; téhož roku postavila si žid. obec již svoji synagog u, která byla r. 1877 rozšířena a obnovena. Tak rychle v těch letech obec židovská se rozmohla. Ještě v r. 1884 bylo ve Vodňanech 50 aä 60 žid. rodin.

(Prameny: „Vodňany", rab. J. Schiiller, a v Griin-waldově Jud. Centralblatt, červen 1884.)

/. P. R.