doma učili, co jí potřebovali k obchodu mezi lidem), psaní a počítání, a v pátek, v sobotu neb v svátcích přicházeli sem jich otcové, konajíce tu společně modlitby. Tedy vlastní synagogy ještě neměli, jak výše již uvedeno. Škola byla tedy pokoutní, stěhujíc se od domu k domu, kde právě toho času jich učitel neb rabín bydlil. Tak známe ze starých zápisů, že škola byla v domku č. XIY (124) okolo r. 1620, napotom v domku č. III, naposled v domku (starém) č. XII, a snad i v jiných domcích, o nichž se nám zpráv nedochovalo. Teprve za přispění Gabriele Tausiga, lihovarníka z č. I, když byla dříve již obec židovská starý zchátralý domek č. XII koupila, zbořiti dala r. 1859 tento domek a postaviti r. 1860 novou nyní veřejnou, a to zase německou školu v úplně českém městě i okolí, na kterou pak od zavedení nového školního zákona r. 1870 dohlížel německý školní inspektor z Litoměřic. Od doby Marie Terezie musily dítky židovské navštěvovati též veřejnou školu křesťanskou v Budyni, an pokoutní školy vesměs byly zakázány, a tak učily se aspoň poněkud česky. Při tom ovšem tajně chodily i do své pokoutní školy, kde se učily nejen hebrejštině, ale i němčině, na kterou nemohli Židé zapomenout, an tenkráte všecky úřady, jak vrchnostenské, tak magistráty i císařské úřady úřadovaly po němečku. Jelikož pak po roce 1860 stále bohatších rodin v Budyni stěhováním se do Prahy i jinam ubývalo, a náklad na jich soukromou školu stále stoupal, který chudší rodiny zde zbylé zmoci nemohly, usnesli se Židé r. 1897 ku vyzvání obecního úřadu v Budyni jich německou školu zrušiti a své dítky posílati do české veřejné pětitřídní školy spojené se školou měšťanskou. Ve zrušené škole bydlí nyní rabín, a ostatní místnosti jsou co byty pronajaty. Rabín Bernard Löwy udílel ve škole nauka náboženskou, jsa od státu za to honorován. Podobně docházel i na učení náboženství do Libochovic, kde učitele náboženství není. Pokud pamět sahá a staré zápisy se zmiňují, byli tu následující učitelé ždovští, rabíni neb t. zv. zpěváci: Prvním známým rabínem byl Lazar Žid r. 1620 v čís. XIV. Pak r. 1732—1737 byl tu Natan Löbl, rodič z Polné (též panství dietrichsteinské) učitelem a rabínem v Budyni. O něm píše se, že byl volán s Jo-nasem Löblem k soudu do Litoměřic pro nepřístojné urážky. Napotom zaznamenán r. 1773 Juda Wolf v č. XII co žid. učitel. R. 1780 píše se opět Jakub Manďák (Schermer) vč. III. R. 1803 uváděn Löwi Augenfeld v č. XII co učitel. R. 1818 zapsán Jakub Lowenfeld v č. III co riabín a učitel. Kolem r. 1830 vyskytuje se tu dr. Jakub Langen-felder, rabín a učitel, zemřel 1859, bydlil v č. XVIII. Při něm byl tu učitelem Robiček r. 1847. Později odejel do Ameriky. Dle ústního podání byli tu pak co učitelé nějaký Erben a Gans, ale" zápisů o nich se nedochovalo. Napotom již v nové škole vyučoval Naftali Koch, syn Lazara, člověk povahy výstřední, který odešel pak do Uhříněvsi, a odtud do Plzně co rabín a učitel, kde se oběsil. Po něm nastoupil 1881 rabín a učitel Mořic Lem-berger, který r. 1891 odejel do Ameriky. R. 1891 nastoupil Filip Böhm co učitel, po něm r. 1894 Leopold Marody, za 'něhož byla škola židovská r. 1897 zrušena. Téhož roku nastoupil co rabín a učitel náboženství Bernard Löwy z Luk u Karl. Varů s manželkou Florou, která zemřela r. 1929 právě v jubi- lejní den 50. výročí sňatku. Vyučoval náboženství mo: saické nejen na škole v Büdyni, ale i v Libochovicích. Zemřel 1933. : \: '".: Siegfried Lederer Rb. Bernard Löwy Z knihy o -obsazování rodinných míst (Familienstelle), založené po r. 1787, dovídáme >se toho, která rodina měla své číslo. Tak na př.: I. Abraham Tausig dostal povolení k ženění r. 1757. -Říkali tomu Ehehimmelaúfstellung. —■ Po dědu Abrahamovi dostal konsens vnuk Jachim Tausig r. 1819 k ženění a též rodinné místo. Ale vyměnil si toto s Josefem Steinerem z Roudnice r. 1828. II. Markus Gellner, dostal koncesí k ženění r. 1777. Po něm syn Samuel Gellner r. 1817. III. Matěj . Schermer dostal koncesí r. 1804, po něm syn Emanuel Michael Schermer r. 1831. IV. Moises Ehrlich dostal konsens k ženění r. 1785. V. Lazar Tausig, syn Lazarův, dostál koncesí k ženění r. 1820, a spolu místo. VI. Abraham Weil dostal koncesí k ženění r. "1799, po něm syn Veit Weil r. 1825. VIL Nebyla t. č. obsazena. Přešla do Libochovic. VIII. Zacharias Král dostal koncesí k ženění r. 1800. Musil se vykázati věnem nevěsty 150 fl. a sám složiti 150 fl., celkem 300 zlatými. IX. Isak Lederer, syn Heřmanův, dostal koncesí r. 1783. Syn jeho Wolf Lederer dostal koncesí r. 1811. X. Josua Fleisner dostal koncesí k ženění r. 1801. XI. Markus Fanta dostal koncesí r. 1773, zemřel r. 1821, syn jeho Abraham Isak Fanta dostal koncesí r. 1815. XII. Wolf Heřman Köllner (Gellner) dostal koncesí r. 1773. Poněvadž pak prvorozený syn Jáchym odešel bez povolení vrchnosti do Mnichova Hradiště, nechtěje se Vrátiti, byl domek č. XII soudně prodán, on zbaven místa i zdržování se v zemi, a místo rodinné (číslo) dáno Emanuelu Tausigovi, synu Gabriele. XIII. Adam Langweil dostal Kincesí r. 1801. XIV. Salomon Hoffner dostal koncesí r. 1801, po něm syn Markus Hoffner dostal koncesí r. 1829. Až potud shodovala se čísla rodinná s čísly domovními. Odtud se pak tato čísla různí. XV. Heřman Korálek dostal koncesí r. 1787. Po něm pak syn jeho Isak, který byl t. č. na vojně. XVI. Gutman Löffner dostal koncesí r. 1801. XVII. Heřman Gellner dostal koncesí r. 1802. XVIII. Nebylo t. č. obsazeno. XIX. Lippman Löwner dostal koncesí r. 1806. XX. Markus Katz, druhorozený, kterému starší bratr místo postoupil, dostal koncesí r. 1803. XXI. Berl Koch dostal koncesí k ženění r. 1797. XXII. Markus Weil dostal koncesí r. 1798. XXIII. Beřmann Schalheim dostal koncesí r. 1784. Po něm syn jeho Filip Schalheim koncesí r. 1812. XXIV. Jonas Löwner dostal koncesí r. 1801. €\Q XXV. Heřman Engel dostal koncesí k ženění r. 1806. XXVI". Salomon Ehrlich dostal koncesí r. 1778, zemřel v Teplicích. Po něm syn Emanuel Ehrlich koncesí r. 1820. XXVII. Markus Gellner dostal koncesí r. 1773. Prvorozený syn Lippman Gellner zemřel před otcem, a tak dostal místo druhorozený Heřman ; Gellner r. 1809. Zemřel však r. 1821, a koncesí po něm dostal jeho syn Salomon Gellner r. 1822. , XXVIII. Juda Korálek dostal koncesí, k ženění r. 1775, po něm syn Moises Korálek r. 1806. XXIX. Abraham Löwenfeld zemřel r. 1814 (po-chäzelz Vel. Třebíče), a tak dostal koncesí r. 1815 syn jeho Jakub Löwenfeld. • . XXX. Eliáš Korálek dostal koncesí r. 1760, pak syn Isak Korálek r.: 1797. XXXI. Daniel Langweil dostal koncesí k ženěni r. 1815, druhorozený syn Salomona Langweile. XXXII. Jakub Katz. Toto místo dostal 1802 zatím Heřman Gellner, než zemřel jeho děd Jakob Gellner, po kterém měl místo děditi. 1819 dostal pak toto místo Bernard Hoffner, syn Jachimův. XXXIII. Jakub Gellner (jinak Isak Jakub Löbl) dostal koncesí r. 1784. Prvorozený syn jeho Salomon dal se r. 1824 pokřtíti, místo dostal druhorozený syn Samuel Josef r. 1829. XXXIV. Moises Markus Finkenstein odešel do neznáma, a tak byl r. 1820 zemské ochrany zbaven. Místo jeho dostal r. 1821 Heřman Löwner, syn Mojžíše. Mimo těchto rodových míst obdrželi dle této knihy koncesí k ženění následující Židé stavu řemeslnického, a to: . -■• 1806 Salomon Katz, krejčí, s Annou Tänzer. 1819 Seligman Gellner, syn Mojžíše, s Rebekou Tausig. Byl pak v Roudnici. 1821 Samuel Gellner, syn Mojžíše, s Františkou Schalheim." 1821 Salomon Schalheim, řezník, s Magdalenou Schiiller, ale ještě téhož roku zemřel na vodnatelnost. 1823 Abraham Löwner, 5. syn Mojžíše L., se Sárou Ornstein. , Tím zápisy staré knihy končí. O placení peněz z ochrany (t. zv. Schutzgeld) známe následující záznamy: 1695 platili společně ročně 48 zl., domovní činže 47 fl. a ze školy 2 fl. 1700 platili společně ročně 57 zl., z řemesla krejč. 7 fl. a ze školy 2 fl. 1726 platili společně ročně 98 zl. 44 kr., z nájmu zrušené vinopalny 30 fl,, ze školy 2 fl. 1740 platili již Schutzgeld 208 fl., z masných krámů 37 fl., dohromady 245 fl., a měli nyní platiti o 43 fl. více, jak vrchní úřad v Libochovicích vyžadoval, vyhrožuje, že jim zavře synagogu. (Tedy patrně měli již t. č. svou synagogu vystavěnou.) Proto žádali Židé knížete, aby nařízení vrchního úřadu zrušil. Podepsány na žádosti ke knížeti jsou tyto osoby: Salomon Abraham, -Samuel Marek, Isak Marek, Samuel Šimon, Kaufman Šimon, Israel Cisovský, Heršl Marek, Abraham Strašnitz, Berl Salomon, krejčí, Lazar Tausik, Herschl Mauschl, Edl, vdova po Marku ze Slavětína a Simal Pinchas. Kníže Walter z Dietrichsteina vyřídil prosbu jich následovně: ■ 1. Všichni Židé v Budyni za Schutz a z handle .platiti mají 175 fl., mimo z masných krámů 34 fl. 2. Pod suiňou 175 fl. vyrozumívá se též nájem ze staré vinopalny. i 3. Ale nájemci vezmou na se veškery opravy domu (č. I). 4. Kdyby vypukl oheň v židovském městě, avšak nikoliy vinou Židů, nebudou přidrženi k náhradě škody. . -í . 5. Na těch 175 fl. dopláceti má i ž. o. s ustanovením, že obec nesmí žádné potulné Židy více přijímati. Přijímání vyhrazuje si vrchnost. 6. Židé musí kupovati panskou vlnu, koze a živý dobytek, ovšem za hotové. Toto nařízení nesmí úřed-nictvO' ani zvyšovati, ani umenšovati, jen tak se zachovati, jak kníže nařídil a potvrdil. Začátkem 19. stol. platil bohatší Žid 4 fl. c. m. Schutzgeldu, chudší 3 zl. a nejchudší 1 zl. 30 kr., ale jak ho rádi Židé platili, vidíme nejlépe z výkazu dlužníků tohoto Schutzgeldu z r. 1836 atd., kde mnohý dluhuje 50—60 zl. za mnohá léta, a vrchnost nemůže k pořádnosti přikročiti, an se tyto jindy nucené dávky začaly novými zákony a nařízeními uvolňovati, a vrchnost nemohla jich pro dluhy soudně stíhati. O rychtářích čili starostech žid. víme patrně málo, a to spíše ještě z doby starší nežli z doby nejmladší, an se dokladů listinných nenachází, a ani z židovských knih nedá se zjistiti, au většinou se ztratily. Tak čteme v starých zápisech, že byl rychtářem r. 1690 Aron Citovský z č. XVI. Pak se r. 1737 objevuje Moises Bergklotz, r. 1750 Moises L ö w-ne r, zemř. 1826 v stáří 80 let. Po něm r. 1770 Markus Löwner až da r. 1800. R. 1823 znám jest Lippman L o w n e r, napotom byl rychtářem mezi r. 1829—J.Ö17 Joachim Tausig, po něm v letech 1860 — Jakub Kolliner, rodič že Strašnic. Po jeho odchodu z T3u-dyně nastoupil Gabriel T a u s i g, a když odešel do Vídně, převzal úřad starosty Salomon Langweil, po něm Ignác Ornstein, pak zase Julius Langweil až do r. 1892, kdy odešel do Prahy. Po něm stal se starostou obchodník střiž, zbožím Josef Berman. který zastává týž úřad až dosud. Poněvadž pak krajský úřad zakázal porážení dobytka ve starých jatkách č. XX, dovoliv tam pouze vysekávání masa, vystavěla vrchnost novou židovskou šlachtu (jatky) na Babině při pan. továrně r. 1829, s podmínkou, že sice řezníci nemají z ní platiti nájmu, že však ale mají všecku krev, hovězí exkrementy, odpadky a kosti při zabíjeni dobytka > sváděti otvorem ve zdi do vyzděné žumpy, odkud si vrchnost tento hnůj odvážeti bude, nebo jej dle okolností vždy na 3 léta pronajme. A tak potom židovští řezníci zabíjeli dobytek v těchto nových jatkách až do posledního jich řezníka Alexandra Lederera. Až do starosty Julia Langweila vedeny protokoly schůzí a účty obecní vesměs německy. Teprve starosta Josef Berman zavedl od r. 1892 úřadování české. Židé mívali zvláštní stánky na Ioubí, vyčnívající ze střechy, na způsob vikýřů, kde slavívali dne 15. tišri (října) svátek podzelenou, a kde celá rodina se shromažďovala, opouštějíc svůj příbytek. Byla to památná slavnost odchodu Židů z Egypta, kde napotom na poušti bydlili ve stanech. Dnes vikýřů více u nás nestává. Jiná zvláštnost u nás (které jsem byl ještě pamětníkem) byly v žid. předměstí od domu k domu natažené dráty, až pokud směli Židé v neděli s křesťanskými obyvateli obchodovati, jinak za drát jíti nesměli, án by by^i jinak přísně pokutováni. Ještě v letech padesátých v minulém století visíval se střechy domku č. 138 kus zrezavělého drátu, který býval natažen dříve k domku č. XIX (139) přes ulici, nyní ve Fortně řečené. Tyto dva domky stávaly pod městskou Fortnou ve zdi městské za hradebním příkopem, přes který vedla dřevěná lávka z města do předměstí, a která napotom r. 1836 byla zbourána a příkop zahá-zen. Místem tím vede nyní ulice zvaná ve Fortně. hn